Klidný advent? Tak letos mi opět nevyšel, no… každý rok si říkám, že teď UŽ… a zase ne! Prostě já už jsem na to přišla. Chyba je ve mně! Vždycky si toho naberu tak moc! Tedy abyste dobře rozumněli: okna nemám umytá, pavouky nemám vymetené, porcelánek nemám naleštěný. Vlastně jsem zmákla jen běžný týdenní úklid a to ještě s pomocí manžela. Ale já prostě tak ráda tvořím. A advent, ten na mě přímo křičí: TVOŘ! Letos jsem si fakt vzala sousto s tím Madlenčiným domečkem. Musím uznat, že poslední dny (rozumějte noci) už byly dočista o zdraví, chodila jsem spát kolem třetí ráno a v půl osmé už mě dcera tahala z postele, že „papat a Pepu!“. A ze mě zombie. Po celý den. Večer jsem uléhala při nejbližší příležitosti. Takže další noc opět dohánět. Aby se to stihlo. Proto ten můj výpadek na blogu. Nestíhala jsem fotit ani psát, jen dodělávat a kompletovat. Ale mám to. HOTOVO! Jasně, vylepšovat půjde ještě dlouho. Ale všechno podstatné je v kupě! A slibuju, že hned, jak se dospím, vám o tom všem povím víc. A brzy uvidíte celý výsledek pohromadě! 🙂

Takže se ospravedlňuji. Letos teda jen tři druhy cukroví, co jsme stihly po odpoledních spáchat s Madlou. Naštěstí je to dobrá a nadšená pomocnice 🙂 No a pak tahle přáníčka. Dlouho jsem vymýšlela motiv, abych ji mohla zapojit. Nakonec mám tyhle knoflíkové sněhuláky a Madla prstem razítkovala „sněží“. Ovšem mělo to jistá úskalí. Mohlo mě napadnout, že dceru to bude bavit jen chvíli. Po třech přáníčkách šla od toho. Takže druhý den další várka. K třetí už jsem ji měla problém ukecat, nelíbil se jí prst špinavý od balakrylu 😀 Tak jsme to dodělaly bramborovým razítkem – to jsou ty dva poslední kousky na fotkách (jejichž kvalita je děsná – já vím. Výcvak narychlo ve dvě v noci. Pardón). Už jsme je nestihly ani poslat, a tak jsme je musely předat osobně. Celkově to letos bylo na poslední chvíli. Díky těmto všem komplikacím se nakonec stalo, že sněhuláky dostala jen rodina, víc jsme jich nezvládly. Zbytek blízkých se musel spokojit s jinými přáníčky. Alespoň, že byly taky handmade a moje :-)… Těm, kterým dojdou až po Štěpánovi, se předem omlouvám. Přátelé, odpusťte. Prostě… víte, jak je to s časem, když se staví barák 😉
No a všem ostatním, kteří papírové přáníčko nedostali vůbec, přeji alespoň touto cestou krásné Vánoce. A především klidné. Alespoň to se mi, na rozdíl od adventu, většinou daří. Tak ať i Vám! A do nového roku pevné zdraví, kapku štěstí, radost ze života a spoustu inspirace! A teď už, proboha, nečumte do těch monitorů, a běžte slavit! 🙂