Moc vás zdravím. Znáte tu situaci, když se delší dobu nevidíte s blízkými přáteli a stalo se toho tolik, že vlastně nevíte, kde začít a co ještě má a nebo nemá smysl říkat? Tak nějak se cítím já teď, tady, s vámi… Ale protože důsledky a následky mají své příčiny a souvislosti, musím začít trošku ze široka a maličko se vrátit o chvilku zpět… Dnes bych chtěla mluvit trošku o sobě a trošku víc o mém prostředním “dítěti” ICONIOO. Píše se rok 2023, stále buduju ruiničku, ve světě se dějí zvěrstva, která nás všechny nervují a jejichž příčinou se vše šíleně zdražuje. Svět je v nerovnováze, ten můj i ten okolo a já cítím, že mi dochází dech. Snažím se vše zvládat jako dřív, ale ten propad, to prázdno se plíživě vkrádá do mého života navzdory mé snaze jej ignorovat. Přichází pracovní nabídka externího účinkování v úspěšném hobby magazínu jedné televize. Ruinička se pomalu ale jistě dostává do obyvatelného stavu, nicméně tolik zla a špatných zkušeností s řemeslníky a firmami mi úsměv nepřidávají. Některé z nich ještě na svou dohru bohužel čekají, ale o tom až jindy. Vstávám každý den bez úsměvu, bez energie a mám celé dny pocit, že usnu. Přibírám během půl roku 15kg. Cítím se bídně a na podzim odmítnu dále v tv účinkovat. Mám chuť zalézt a nebýt vidět. Toužím po své ulitě, po své bublině, se svými dětmi, zvířaty a svou rodinou… ale tak to nejde. V době covidu i před ní se objevovaly stále nové eshopy ve stejném duchu ICONIOO jako houby po dešti a já se bála zastavit, aby se na mě nezapomnělo, abych nepřišla o to, co jsem tolik pracně a od nuly vybudovala. Ztratila jsem se a pořád se jen snažila a snažila. Stále jsme v 2023. Už od léta zvažuji uzavření studia, ale rozhodnu se tomu dát poslední šanci. Vzkřísím zbytky energie, zbytky peněz a snažím se dát studio opět do lesku… ale byla to ztráta energie, času i peněz a já už musím přijmout fakt, že studio v Poděbradech byla krátká, krásná ale pomíjivá etapa. Nelituju, naučila jsem se i zdánlivé prohry přijímat jako fakta, jako součásti mého života. Nicméně musím se v nastalé situaci rozkoukat a zorientovat. Musím vymyslet co dál, protože nás musím nějak živit. Protože hypotéky a hlad se neptají.
V situaci, kdy musím. Musím. MUSÍM. Ale nemám sílu. Nemám energii. Nedokážu ani zvednout telefon. Mám problém potkávat se s lidmi. Mám problém s jakoukoliv komunikací. Chvilku se snažím to zlomit, ale nakonec to tak přijímám. Jediné, co jsem za celou dobu neztratila, je víra v dobré konce. Víra v to, že jednou bude dobře. Přestěhovala jsem studio. Probírala se hromadou krabic a často ani nevěděla, kde a jak začít. Celou tu dobu jsem se snažila být máma. Celou tu dobu jsem byla nejvděčnější máma na světě. Celou tu dobu jsem omezila kontakt i s lidmi, kteří mi to možná nikdy neodpustí. Jen fungovala a dávala tomu čas. Ještě nejsem zpět… ale už vím, kam jdu. Vracím se na začátek. Na ten začátek, kdy mi bylo nejlíp. Kdy ICONIOO bylo jen o mnou velmi pečlivě vybíraných věcech, kde kvalita byla na první místě a kvantita mě nezajímala. A proto teď přichází SVĚŽÍ VÍTR. Nebudu říkat, kdy přesně se ICONIOO vrátí tak jak si představuji, zatím možná jen tu a tam ucítíte jemný vánek, ale ten přinese vůni domova. Vůni čisté lásky a radosti z tvoření krásna kolem nás. Každopádně zase budete na ICONIOO chodit jen tak na kukačku, nasávat inspiraci a pít kávu, prohlížet krásné obrázky, kochat se a hledat inspiraci. Zase budete chtít každý kousek, který uvidíte, protože už najdete jen ty nejpečlivěji předvybrané tím nejpřísnějším sítem. Zase mi budete psát, že vše, co vám přišlo v tom nejvoňavějším balíčku je naživo mnohem krásnější než na fotkách. A já za to budu ta nejpyšnější a nejvděčnější na světě, ale pořád hlavně máma.ICONIOO COOLNIČKA, místo, kde se na vás budu v předem domluvený čas moc těšit. V tuto chvíli, už pomalu ale jistě ožívá ICONIOO COOLNIČKA, místo, kam si můžete přijet udělat radost, pokochat se, poradit se a pomoct mi vyprázdnit regály, aby mohl svěží vítr přivanout naplno. Těším se na to všechno a děkuji všem, kdož jste se mnou zůstali a těšíte se stejně jako já. S láskou Vaše ZuzKa P.S.: a pokud budete chtít, napíšu vám někdy pár krůčků, které mi moc pomohly a pomáhají k návratu… Ale to jen, když o tom v tom dnešním přemoudřelém světě budete mít zájem
V situaci, kdy musím. Musím. MUSÍM. Ale nemám sílu. Nemám energii. Nedokážu ani zvednout telefon. Mám problém potkávat se s lidmi. Mám problém s jakoukoliv komunikací. Chvilku se snažím to zlomit, ale nakonec to tak přijímám. Jediné, co jsem za celou dobu neztratila, je víra v dobré konce. Víra v to, že jednou bude dobře. Přestěhovala jsem studio. Probírala se hromadou krabic a často ani nevěděla, kde a jak začít. Celou tu dobu jsem se snažila být máma. Celou tu dobu jsem byla nejvděčnější máma na světě. Celou tu dobu jsem omezila kontakt i s lidmi, kteří mi to možná nikdy neodpustí. Jen fungovala a dávala tomu čas. Ještě nejsem zpět… ale už vím, kam jdu. Vracím se na začátek. Na ten začátek, kdy mi bylo nejlíp. Kdy ICONIOO bylo jen o mnou velmi pečlivě vybíraných věcech, kde kvalita byla na první místě a kvantita mě nezajímala. A proto teď přichází SVĚŽÍ VÍTR. Nebudu říkat, kdy přesně se ICONIOO vrátí tak jak si představuji, zatím možná jen tu a tam ucítíte jemný vánek, ale ten přinese vůni domova. Vůni čisté lásky a radosti z tvoření krásna kolem nás. Každopádně zase budete na ICONIOO chodit jen tak na kukačku, nasávat inspiraci a pít kávu, prohlížet krásné obrázky, kochat se a hledat inspiraci. Zase budete chtít každý kousek, který uvidíte, protože už najdete jen ty nejpečlivěji předvybrané tím nejpřísnějším sítem. Zase mi budete psát, že vše, co vám přišlo v tom nejvoňavějším balíčku je naživo mnohem krásnější než na fotkách. A já za to budu ta nejpyšnější a nejvděčnější na světě, ale pořád hlavně máma.
