Krásný jarní den, moji milí!
Jak se máte?
Sluníčko nás hýčká svou přízní a neumím si představit, že by mezi námi byl někdo,
kdo necítí tu sílu nových začátků, kdy se příroda probouzí a
ukazuje nám svou nezměrnou sílu a krásu.
Pro nás, co nesnášíme dobře být dlouho na jednom místě (zavření doma) je teď jediným útočištěm,
kde se můžeme opravdu zhluboka nadechnout a načerpat tak sílu a energii.
Nechci fňukat, ale nebudu lhát. Chybí mi spousta věcí.
Obyčejných postradatelností všedních dnů.
Zároveň s pokorou a respektem přijímám opatření, co nám mohou pomoci omezit důsledky neblahého virového dění.
Tak asi tak...
Tím, jak jsem ukotvená doma víc než jindy, můj tvůrčí přetlak by nejraději vše převrátil vzhůru nohama, vše změnil, předělal, obnovil, renovoval atd.
Ten přetlak je naléhavý a neodbytný.
Takže kasika...
...aspoň něco málo, co zásoby, finance a síly dovolí.
Jemnou modrozelenkavou barvu vystřídala kombinace jemně béžové a černé...
Také jsme zvládli malinkou renovaci,
která nesmírně potěšila tu moji
neuhasitelnou touhu po změnách
a hledání onoho optimálního stavu,
ale ještě čekám na nějaké drobnosti
a dodělávky a pak se určitě pochlubím.
Zatím se mějte moc hezky a opatrujte se,
