v sobotu jsme jeli slavit 100 let vzniku ČSR. Počasí nám moc nepřálo. Celé dopoledne bylo sice zataženo, ale nepršelo. Jen co jsme vyšli z domu, začalo lehce pršet a to, místy i s větší intenzitou bylo celé odpoledne …
… oslav ve městě bylo více, my jsme si zvolili tu v centru. Adam měl s sebou vlajku na třímetrové teleskopické tyči. Fotil to a smál se kde kdo. I já jsem, co by člen skupiny musela pózovat …
… z náměstí jsme se přesunuli ke Slezskoostravskému hradu. Hnacím motorem pro nás bylo získání slaměných klobouků, které na náměstí už došly a tam ještě měli být (byl to dárek města k výročí). A stejně jsme tam chtěli „s oslavami“ začít. Klobuk jsme získali jeden, předposlední a jenom proto, že jsem měli Bertíka coby dítě a těm klobouk ještě dávali. Jinak by jsme měli smůlu. Na prostranství u hradu byly expozice z dob první republiky. Nakoukli jsme do automobilky Laurin a Klement, kde se dalo vyfotit v dobovém oblečení …
… Bertík vždy a všude musí vyzkoušet všechny soutěže a hry. Ještě raději dostává dárky – omalovánky, pexesa, mini pastelky a podobné. Už to nemáme kam dávat 😉 …
… pak, ani nevím proč jsme se přesunuli k Obecné škole. Myslela jsem si, že se jenom podíváme jak taková škola vypadala, ale my jsme tu školu zažili na vlastní kůži. Zasedli jsme do lavic, zapůjčených z fundusu české televize. Byla tam živá paní učitelka a pan školník a děsně moc jsme se tam nasmáli …
… při příchodu paní učitelky jsme se museli postavit, zazpívat na přivítanou Ach synku synku. Oslovila všechny chlapy, coby žáky této třídy. Adamovi řekla, že pěkně vyrostl a zmužněl. Jako by ho znala. Bylo to vtipné :-)) …
… posléze všechny školou povinné „chlapce“ postavila do lajny před tabuli, protože si pan školník přišel stěžovat, že někdo na klučičích záchodcích namaloval prasátko …
… a než je stihla pokárat přišel pan školník znova, že prasátko namalovali i na jeho plášť :-)) …
… mezitím se venku hodně rozpršelo, takže plánované kafíčko ve stylové kavárně První republiky jsme si tam dát nemohli …
… tady už jsme zpět na náměstí. Na kávu jsme zašli do Sladkých časů, do kavárny ve stylu První republiky. Lehce se tam slavilo malými vlaječkami v některých zákuscích. V těch našich nebyli, ale Bertík si je vyprosil a tu třetí největší na fotce jsme dostali na náměstí …
… po kávě jsme se ještě na chvíli vrátili na náměstí. Zrovna přijel TGM …
… po jeho přivítání sbor na pódiu zazpíval Československou hymnu. Po těch letech, co jsme rozdělení jsem zase slyšela hymnu i se slovenskou částí. Bylo to krásné …
… pak už jsme jeli domů. Myslím, že tohle výročí jsme oslavili hezky. Bylo tam příjemně i přes déšť a atmosféra nádherná …
… tento příspěvek píšu po chvilkách celou neděli, už jsem myslela, že ho nedopíšu, ale je hotov. Všem přeji krásné dny …
Danka
