Moje (pro vás asi už nekonečný) tlachání o Norsku už se pomaličku chýlí ke konci. V tomto článku bych vám chtěla ukázat zas další kousíček Stavangeru. Minule jsem psala o Sverd i fjell. Dnes vám ukážu centrum, přístav a taky nemůžu vynechat naši poslední plavbu trajektem, kterou jsem si užila snad asi nejvíc – protože bylo nádherně a svítilo sluníčko! 🙂 A příště vám ukážu ještě starou čtvrť, která vydá na samostatný článek. A pak už bude hotovo, protože Stavanger byla naše poslední zastávka. Z letiště Sola jsme za dva dny letěli domů. (Respektive do Krakowa.)
Tak jdeme na to! Pusťte si k tomu ještě něco fajnovýho. Třeba já tento článek sepisovala za zpěvu belgické zpěvačky Melanie De Biasio, která naprosto skvěle reprezentuje minimalistický jazz! (Sluchátka needed, kvůli těm geniálním basům). A nebo si vyberte z tohoto podzimního playlistu, který jsem publikovala nedávno 🙂
Trajekt z Lysebotnu nám vyjížděl někdy v půl 7 ráno, takže jsme vstávali opravdu brzo. Museli jsme se stihnout probrat, nachystat věci, sbalit věci, sbalit stan, přivázat to všechno lanem na batohy a dojít kilometr k přístavu. Všechno jsme stihli v rekordním čase, až jsme na sebe byli hrdí (protože první noc na Preikestolenu nám trvalo celou věčnost, než jsme stan postavili a další ráno zas celou věčnost, než jsme jej sbalili). No, chce to trénink 🙂 Trajekt jsme stihli s předstihem, takže jsme si při čekání v přístavu ještě dokonce stihli vyčistit zuby, učesat vlasy (já) a ještě si chvilku užít ten božskej pohled do fjordu s vyhlížením tuleňů 🙂
Takže takhle to, vážení, vypadá na samém konci Lysefjordu před sedmou hodinou ranní. Mlha, chlad a naprosté TICHO A KLID 🙂
A teď pár fotek z trajektu. Nejdřív byla mlha a zima, po chvilce se ale udělalo jasno a svítilo sluníčko. Cesta trvala asi dvě hodiny, protože z Lysebotnu do Stavangeru je to docela dálka (Lysefjord má na délku asi 42 km) a museli jsme navíc jednou přestupovat 🙂 Ale upřímně, já si tu ranní vyhlídkovou plavbu po fjordu natolik užívala, že čím delší by ta cesta byla, tím líp!
Přístav ve vesničce Hommersåk, kde jsme přestoupili na další trajekt. Mohli jsme tak chvilku pozorovat, jak si norové vychutnávají ráno. Bylo něco po osmé a my jsme pokukovali po postarším páru, jak vysedává na verandě svého srubu. Oba si četli noviny a popíjeli k tomu velmi distingovaně kávu. Bylo ticho a slyšet bylo jen šplouchání moře, sem tam nějaký racek. No, solidně jsem jim tuhle pohodu záviděla… Kdo by si nechtěl takhle ráno sednout k fjordu s úžasným výhledem na okolní ostrůvky?
Červený srub, kde se momentálně snídalo na terase.
A tamní výhled na okolní ostrůvky.
A tady už pokračujeme v cestě. Vytáhli jsme dokonce i sluneční brýle! 😀
Tady už Stavanger. Myslela jsem si, že tráva na střeše se týká jen těch starých domečků, ale tady je důkaz toho, že je to i velmi moderní architektonický prvek! Sice nechápu proč (jestli to má nějaké praktické oddůvodnění, nebo je to čistě jen kulturní věc), ale je to tak. A líbí se mi to 🙂
Stavanger je čtvrté největší město Norska a zároveň správní město kraje Rogaland. Nachází se v jihozápadním Norsku, při pobřeží Severního moře. Nachází se tu světoznámé středisko těžby a zpracování ropy. Ropných plošin si nejde nevšimnout nejen během přistávání na letiště Sola, ale je na ně výhled dokonce i z cesty na Preikestolen. V jeho centru se nachází nejstarší norská katedrála Stavanger domkirke z poloviny 11. století.
U Stavangeru se nachází několik jezer, které jsou oblíbeným místem odpočinku. Jezero Breiavatnet leží v centru Stavangeru, Mosvatnet a Stokkavatnet jsou víc na periferii. U jezera Mosvatnet se nacházel i „náš“ kemp – Mosvangen.
Co se mě týče, Stavanger mě ničím nijak významně nenadchl. Všude se něco stavělo, město bylo rozkopané, nedalo se nikam normálně dojít. Jedno velké staveniště. Jde vidět, že v Norsku opravdu nemají potřebu šetřit, protože se tam staví fakt ve velkým! Ale co víc, nebylo tam nic moc zajímavého – kromě centra a přístavu, kde to je sice hezký, ale asi za půl hodiny nemáte po čem koukat. Nevšimla jsem si ničeho, co by nebylo třeba v Brně (kromě moře, samozřejmě). Kavárny, restaurace, obchody – ano, je tam vše, na co si vzpomenete, ale nic, co by bylo nějak významně „jiný“, „odlišný“, „hezčí“, „lepší“, „zajímavý“. Jen ty ceny v kavárnách a restauracích byly tak vysoké, že ty vyšperkované moderní seversko – minimalistické prostory zely prázdnotou. Trochu škoda, říkala jsem si. Co potom dělají s těmi zbytky, které se nesní? Ve výlohách byly vidět ty hory krevet, mušlí a lososů… 🙁 Nabídka opravdu silně převyšovala poptávku.
Suma sumárum, člověk tam zkrátka nemá moc možnost trávit čas jinak, než se procházet sem a tam (jak říká moje bábi „semotamo“) a posedávat na lavičkách u přístavu. A to celkem rychle omrzí, byť je to krásný. Nějaké památky – ne, na kafe – ne, na jídlo – ne, zajít na pivo – ne,…takže co? No, nic moc … 😀
Takže jsme se prošli a pak šli zpět do kempu. Další den jsme se šli ještě podívat do staré čtvrti. A to je tak vše, co bych vám o Stavangeru řekla. Asi ještě to, že mě šíleně bolely nohy, takže to procházení pro mě bylo docela utrpení… 🙁
Tahle stará loď si zahrála ve filmu Dunkerk jednu z nemocničních lodí! Jelikož jsem tehdy viděla Dunkerk asi před dvěma týdny a měla v sobě ještě čerstvé dojmy, byla jsem z této zajímavosti nadšená! 🙂
A nesmím zapomenout – potkali jsme tu i pár trollů! :)) Byli zlatí.
A tady pár večerních fotek 🙂
Martinova večerní kempová pohodička při vaření večeře 😀 Já byla zrovna ve sprše – horké sprše!! – to vám byl takovej zázrak! 😀 Stála 1NOK a tekla super teplá voda celých 10 minut!!! )
HYGGE jak sviňa 😀
(pardon za ten výraz, ale faktem je, že v Norsku jsem se naučila si nesmírně vážit teplé vody a možnosti se v ní denně vykoupat!)
Mějte se fajn a krásný zbytek víkendu!
T.
