..Vánoce vám všem přeju.
Já letos stíhala nejdříve až moc – plán udělat, uklidit, nakoupit a zabalit všechno s předstihem fungoval až do minulého týdne, kdy jsme postupně všichni lehli. Vlastně ani nevím, jestli to bylo nemocí nebo mou každoroční touhou mít všechno dokonalé (a to jsem v kritériích dokonalosti za posledních pár let už dost slevila), ale padla jsem „na čumák“ tentokrát už týden před Štědrým dnem. Taky s předstihem.
Není to ale vůbec špatné se takhle na chvíli přiblížit ke dnu. Posledních pár dnů se mi totiž nejspíše díky tomu podařilo být v klidu. A taky díky psychické podpoře muže a Florentýně, která mě nadchla rychlým a výborným cukrovím.
Navíc šiju deku – juch!
Mám, co mám, hodně toho hotového mít nebudu. Podstatné je něco úplně jiného…
…
Radost mám z dřevěného anděla s plechovými křídly, který na nás kouká přes francouzské okno. Je to trochu underground, stejně jako zatím celé okolí našeho domu. Ale je náš – dům i anděl.
Tak krásné (i když třeba taky nedokonalé) Vánoce mějte!
