Čím dál víc se mi potvrzuje, jak velký význam má pro mě název mého blogu.
Jak je symbolický pro mou rodinu.
Kolik je v tom názvu skryto.
Měli jsme o víkendu dvojitou oslavu narozenin.
Rodina se nám krásně rozrůstá o nové členy.
Ne díky mě, ale díky lásce našeho nejstaršího.
Nechtěla jsem nikoho šidit, a tak jsme oslavili každý den jednoho.
Každý měl svůj dort.
Ale fotit jsem tedy nestíhala. to byl takový šrumec...
...ale krásný šrumec.
Když jsme jedli a hodovali u našeho stolu.
Trochu se mačkali, hodně se smáli, povídali si, hráli hry,
plánovali, řešili, utahovali si jeden z druhého,
v jednu chvíli mi došlo, že jsem uprostřed zázraku.
Uprostřed "rodiny", kde se mají všichni rádi
a kde je vždycky dost místa pro všechny.
A kdyby snad jednou nestačil náš stůl, směle koupíme větší.
Ale důležitější než dost místa u stolu, je místo v srdci,
otevřená náruč nachystaná vždycky obejmout.
To je prostě nejvíc.
Dovolím si tvrdit, že to je to,
co každý z nás potřebuje po celičký svůj život.
Jen láska a přijetí.
Basta, fidli.
Hotovo, konec.
Tak ať všichni máme co nejvíc místa u svých stolů
i ve svých srdcích.
Děkuji všem, co tohle čtou...
Klárka
