Spolu…

… jsou to parťáci, o tom žádná… kor od doby co Křemílek chodí do školky  a netráví spolu celé dny, jsou si trochu vzácnější a dokonce se na sebe i těší :)… Je pravda, že chvilky společného souznění končí někdy obrovským křikem – a to většinou pokud Terezka udělá nějakou nepředloženost, která se Křemílkovi nelíbí, ale tomu se, si myslím, vyhnout nejde… nebo jo? (jestli víte jak, tak jsem jedno velké ucho ;))

… Terezka se Křemuldovi ve všem opičí, jemu zase dělá dobře, že má obdivovatelku a kolikrát mi přijde, že dokonce Terezka vymýšlí ještě větší lumpárny, kterých se zase rád chytá Křemílek…

… dokáží mě samozřejmě občas vytočit do ruda, dokáží udělat takový čurbes, že to u nás vypadá jak po tornádu, ale stejně mě pohled na ně pořád dojímá, pořád rozněžňuje a pořád naplňuje takovou láskou, že i teď, když to píšu, mám mokré oči…

… tenhle víkend byl plný jejich společných akcí…

… nejenom, že si dokázali dost dlouho společně hrát…

… tak zatímco jsem se pustila do vysávání, dokonce si  i malovali… 

… pravda, ne každý k tomu potřeboval papír…

… Terezka má teď totiž období, kdy po sobě buď čmárá (když se dostane k tužce) nebo si na nos a tváře matlá cokoliv co jde namazat….(krém, máslo, jogurt, dokonce i vydlabává vosk ze svíček a natírá si ho po tvářích… tuhle voněla jak zelené jablko…) 

… a když může namatlat i někoho jiného, o to líp, kor když někdo ochotně drží…

… a protože dny plné her jsou samozřejmě hrozně náročné, i na odpočinek je třeba myslet…