Hnízdo sokolů stěhovavých se nachází v Austrálii. Hnízdo je instalované v horní části vodárenské věže na Univerzitě Charlese Sturta poblíž města Orange v regionu Central West v Novém Jižním Walesu.
Projekt FalconCam, byl založen v roce 2008, aby studoval, sledoval a zaznamenával přirozené chování rezidentní sokolí rodiny dravého druhu ptáků, který byl do nedávné doby zařazen do seznamu na celém světě jako „ohrožený“ a aby poskytl výzkum, videozáznamy a vizuální vysílání pro celosvětové úsilí o ochranu.
Sokoli jsou kamerou na věži pozorováni od roku 2007. Rodiče se jmenují Diamond (samice) a Xavier (samec). Diamond převzala hnízdo od starší samice Swiftu v roce 2015 a Xavier nahradil Bula v roce 2016 (který zase nahradil prvního samce, Beau, v roce 2015). Xavier dorazil právě ve chvíli, kdy se líhla vajíčka, a zachránil sezónu tím, že poskytoval Diamond a jejím třem mláďatům jídlo. Samec je menší než samice, má méně skvrn na hrudi a má jasnější žlutooranžové drápy a zobák. Ptáci nemigrují a rituály námluv pokračují po celý rok, ale v červenci a srpnu se zintenzivňují spolu s jídlem, které přináší samec. Vejce Diamond snáší obvykle koncem srpna, mláďata se líhnou v říjnu a vylétají v listopadu. Mláďata často pobývají na území až do března, když je rodiče učí lovit a často navštěvují hnízdo ve věži, takže je na co se dívat i mimo hlavní období rozmnožování.
V poslední sezóně 2021 byl jediným mládětem samec jménem Yurruga (v domorodém jazyce Wiradjuri znamená „sluneční“). Vylíhl se 8. října a vylétl 22. listopadu ve věku 45 dní. Bohužel nepřežil kruté počasí během týdne po vylétnutí. Při pokusu o let za špatného počasí narazil do stromu. Další dvě vejce nebyla životaschopná.
Sokol stěhovavý – Falco peregrinus
Sokol stěhovavý je dravec, velikosti vrány až jestřába, s charakteristickou siluetou, s dlouhými zašpičatělými křídly a s dozadu se zužujícím ocasem s krátkými ocasními brky. Dospělí ptáci se zabarvením podobají jestřábovi. Na zbarvení je nejnápadnější charakteristický tmavý „vous“ na bílé tváři. Spodní strana těla je na bledém podkladu hustě příčně pruhovaná a vrch je břidlicově šedý. Černá hlava s tmavším knírem přechází do bílého hrdla. Zbarvení sokolů je velmi variabilní. Čím severnější populace, tím je celkové zbarvení světlejší, naopak v tropech může zbarvení hlavy a zad být až černé.
S maximální rychlostí při střemhlavém letu až 389 km/h představuje sokol stěhovavý nejrychlejšího živočicha v současné přírodě.
Rozpětí křídel sokola stěhovavého je 74–120 cm, délka těla 35–58 cm. Průměrná délka samce je okolo 43 cm, samice pak měří průměrně 47 cm. Samci váží od 330 g do 1000 g, samice jsou výrazně větší a váží 700 až 1500 g. Velikost je variabilní stejně jako zbarvení, podle toho, o jaký poddruh se jedná. Severnější poddruhy jsou větší, jižní jsou drobnější.
Před hnízděním předvádí akrobatické zásnubní lety. Ve střední Evropě snáší samice nejčastěji na konci března či začátku dubna 3–4 vejce. Sedí na nich cca 29–30 dní, samec ji občas střídá. Samice si buď potravu sama uloví, když ji samec vystřídá v sezení, nebo jí samec nosí kořist na hnízdo. Po vylíhnutí se o mláďata na hnízdě stará asi 14 dní jen samice, samec přináší kořist, poté se střídají. Mláďata opouštějí hnízdo po 35–42 dnech, ale rodiče je nadále krmí ještě aspoň dva měsíce. Sokoli pohlavně dospívají ve dvou až třech letech. V přírodě hnízdí převážně na skalních stěnách. Pokud nemá k dispozici skály, zahnízdí i ve starém hnízdě jiného druhu. Sám hnízdo nestaví, ani neupravuje.
Loví téměř výhradně za letu, jeho kořistí jsou převážně ptáci do velikosti kachny.
Online přenos z hnízda:
Videozáznamy:
Pár sokolů stěhovavých v hnízdě
Xavier přináší Diamond kořist
Xavier přináší Diamond špačky
Xavier s dalším ptákem pro Diamond
Zdroj: FalconCam Project
Videozáznamy Edith P
