Zdravím! 🙂
Vím. V pravým sloupku mám jasně napsáno, že “právě píšu z Dublinu”, ale nakonec tak nějak spíš NEpíšu z Dublinu. Důvod je jasnej. Užívám si to zde absolutně naplno a na psaní zatím tak nějak nemám pomyšlení/čas/chuť. Hlavně teda ten čas. Poznávám město, lidi – Iry i cizince, chodím na dlouhý procházky, šmejdím po hospodách, poslouchám irskej folk a Galway girl (Hlavně teda tu od Steva Earla!) klidně i třikrát za večer a moje “milujuirsko” dojmy ne a ne polevit. Spíš mám naopak pocit, že se čím dál víc prohlubují 🙂 A to jsem, prosím, ještě ani nebyla v Galway, Belfastu, neviděla jsem Cliffs of Moher, ani Giants Causeway. Ani Howth. Zatím jen Dublin (ale zdaleka ne všechno z něj!) Všechno mě teprve ještě čeká a teprve se tu rozkoukávám. Už po týdnu mám ale velkou chuť zde zůstat dýl, než je v plánu. Takže do toho všeho hledám nějakou dlouhodobější práci. Uvidíme. Nevím momentálně na jisto nic. Neplánuju. Žiju jen tak přítomností a ohromě si to užívám.
A abych popsala moje pocity ještě víc konkrétně – cítím se tak nějak “zamilovaně” a nabitá energií. Jako by mě vyměnili 😀 Ten pocit, že je potřeba něco změnit a někam odjet, to byla za dané situace fakticky trefa do černýho. Nemohla jsem udělat nic lepšího. A díky Bohu, že jsem to nakonec přes všechny ty pochybnosti a strachy vážně udělala! Přijde mi, že jsem se v životě najednou posunula do úplně nových vod…vidím teď tu hromadu možností, který se nabízí, mám spoustu plánů, nápadů a hlavně chuť všechno zkusit! Zcela nová perspektiva. Otevřelo mi to zde oči a mám tušení, že ta záležitost se mnou a Irskem nakonec nebude “jen tak”… ;-D
#osud?
Zkrátka to všechno začíná dávat smysl. A já se přitom tak moc bála, že dělám velkou chybu a budu toho všeho litovat. Že se tím všechno ještě zhorší a zkomplikuje. Nesmysl! 🙂
Zkrátka vám dám radu. Když je vám v životě na nic, něco se vám sesype, někdo vám ublíží, když nevíte, co dál, co se sebou a motáte se v nějakým zpropadeným začarovaným kruhu – odjeďte pryč. Ideálně sami. Dělá to fakt divy. Na každým rohu poznáte úžasný a zajímavý lidi, krásný místa, procvičíte angličtinu, absolutně zapomenete na všechno špatný, nabije vás to optimismem, novou energí, budete se cítit neskutečně “naživu”, taky o dost víc sebejistí, začnete si mnohem víc věřit a najdete novej směr a sami sebe. Není to žádná klišoidní fráze. Je to prostě tak 😉
Upřímně si nevybavuju, kdy jsem se naposledy cítila tak svobodne, šťastně a sama sebou. Navíc mi přijde, že jsem se s tím Irskem nějak úplně “sžila” a že sem docela dost zapadám 😀
Najednou už nepochybuju o tom, že všechno bude dobrý (ba naopak, tuším, že všechno bude přímo skvělý!), že všechno zvládnu, školu na jaře “easy peasy” dodělám a pak – kdo ví – najdu si třeba práci zde, v Irsku?! 🙂 Myslela jsem, že jsem v háji, nevěďela jsem, co se sebou, nemohla jsem se vůbec vzpamatovat a srovnat….ale nakonec všechno blbý, co se mi teď dělo, totálně změnilo můj životní směr a já jsem za to nehorázně vděčná. A že by mě něco přecejen ještě občas potrápilo? Vůbec. Za celej den si na nic špatnýho ani nevzpomenu…
Totální restart…
Jinak. Zítra jdu s kamarádkama (z Moskvy a Madridu) konečně ochutnat Irish Stew a Coddle. Doteď jsem si jídlo spíš kupovala v sámošce a ochutnala jen “Irish breakfast”, což byl v mým případě tmavej toast s klobásama a takovým pikantním dipem… (Bože, mňam?!) A pak jdeme zase někam na pivo… Klasicky… 😀 Protože Guiness a živá irská folková hudba, tomu se nic na světě nevyrovná. Další dny mám v plánu ještě víc prošmejdit Dublin a o víkendu už snad vyrazím někam na výlet…:-)
Mimo to jsem zblázněná do irskýho akcentu (I love iš, “Ór” a “Heidž”), taky začínám pomalu, ale jistě, mluvit Irsky (Sláinte! Dia dhuit! Arís! Bealach Amach. 😀 ) a tak celkově zde mám docela solidní CRAIC …. 😀
Irština je zdejší původní jazyk, kterým Irové mluvili před britskou kolonizací. Dneska se pořád hodně používá a Irové jsou na ni dost pyšní. Všechny dopravní cedule, mapy, nápisy, atd jsou anglicky a nad anglickým názvem je vždy kurzívou překlad do irštiny. Jeden řidič se mi ohromě chlubil svou Irštinou a já jen žasla 😀 Prakticky je to hodně podobný původní Skotštině, se kterou to po britské kolonizaci dopadlo stejně… 🙂 Například “Na zdraví” se řekne “Sláinte!”. Irové ale řeknou “Slánčja” a Skoti “Šlánte”…. 🙂
Konec lingvistického okénka 😀
#tojstepotrebovalivedet
Každopádně…články budou! Ale nevím kdy se do nich pustím. Mějte prosím trpělivost. A sledujte můj instagram 🙂 Tam je teď docela “živo”! Hlavně všechny stories z Irska ukládám do výběru “Ireland”. Tak mrkněte.
P.S. Holky, ti Irové…s tím jejich akcentem…ach jéje 😀
Mějte se!!
Slán!!
Written by:
Tereza
Blog můžete sledovat na mém osobním Instagramu, Pinterestu a na Bloglovinu 🙂
