Krásný dem, moji milí. Co vy a Silvestr? Možná je hloupé, ptát se na to taklhle 14. ledna,
ale já byla jaksi dlouhodobě vypnutá.
Já mám ráda, když v životě zažívám něco nového, vyjímečného, ba až mírně ztřeštěného, bláznivého
a lehce pošetilého.
Na Silvestra jsem rozhodně nechtěla být doma a koukat
na televizi (no, na tu vlastně nekoukám ani běžně).
A tak jsme se s nejmlaším z mých třech miláčků vydali jen tak bloudit ulicemi Brna.
S vidinou, že půjdeme do kina,
na dobrou kávu, navštívím milovanou modrožlutost
jménem Ikea a tak nějak proflákáme den.
To že jsme žádné kino nestihli, že nám Ikea zavírala nepříjemně brzy a dalších pár mrzutostí,
nám rozhodně nemohlo zkazit náladu.
Zkrátka a dobře to byl nádherný den plný malých
i větších neočekávaných zázraků a to já tak moc miluju!
Při podvečerních toulkách po centru Brna s hrnkem horkého jablečného moštu v ruce
(já alkoholu nijak neholduju),
jsme zažili něco opravdu nádherného.
Průhledem mřížemi kdesi ze Zelného trhu jsme zahlédli nádherné teplé světlo a vydali
se prozkoumat, o co jde.
K našemu velikému údivu jsme objevili volně přístupné prostory staré radnice
a objevili krásu snad
ve všech významech toho slova.
Z malebného podloubí jsme vstoupili do freskového sálu. Ticho, klid, jen nádherné světlo a hra dokonalého souladu barev, co vykouzlily něčí nesmírně šikovné ruce.
Hluboká úklona patří těm, co tohle dokázali.
Opravdu dechberoucí zážitek.
V tom stavu tichého rozjímání jsme zaslechli nádhernou klasickou klavírní hudbu a ani ve snu by nás nenapadlo,
že za dalšími dveřmi objevíme toto...
... a další sál, tentokrát křiš'tálový
(snad kvůli třem křišťálovým lustrům).
Hudba se odtud linula a my v domění, že jde o hudbu reprodukovanou jsme jen obdivovali archutekturu
a její dokonalost v jednoduchosti.
V tom ze sálu vyšli lidé, hudba zesílila
a nás čekalo veliké překvapení.
Na klavír tam hrál živě kdosi v červené
naducané zimní bundě.
Hrál tak krásně a samozřejmě.
Stáli jsme v němém úžasu a poslouchali a poslouchali.
Ten někdo tam byl s rodinou a přáteli a zřejmě jen tak mimoděk zasedl a zahrál.
Kdyby jen tušil, kolik radosti předal dál, kolik úsměvů vyloudil na tvářích "kolemjdoucích".
Tleskám mu v duchu ještě teď.
A pak že zázraky neexistují.
Možná k nám můžou přijít v plné kráse,
jen když je vůbec nečekáme.
Jen tak jsme jim plně otevřeni.
Krásný betlém v životní velikosti.
Bruslící děti a rodiče v tak nádherných kulisách
okolních domů.
A vánoční stromy, moje posedlost...
Ten na "Zelňáku byl hezčí než na "Svoboďáku"!
A po kouzelné procházce vší tou krásou v čase,
kdy tu žádné davy podnapilých nebyly,
jsme se vydali domů a připili si na nový rok už doma.
Takhle by to tedy šlo, asi mám novou tradici.
Do jakého města se vydám příště?
Mějte se skvěle v tom novém roce.
