Sedmý měsíc byl pro Sáru měsícem v mnoha směrech zlomovým. Byla poprvé ve velké vaně (cákání v malé vaničce už bylo pro naši dřevěnou podlahu neúnosné), hned nato poprvé v opravdickém bazénu.
Prvním skutečným jídlem byla dětská vlaková jízdenka (člověk nemůže mít oči všude:)), druhým jídlem v šesti a půl měsících večerní kaše. Navzdory všem doporučením jsme nezačali zeleninou, ale kaší. Při vzpomínce na holky plivající měsíc mrkev a špenát (jíst se naučily právě až s druhým příkrmem – kaší), jsem se rozhodla udělat si to teď po svém. A funguje to, juchů – zatím mi zkritizovala jen banán.
Každou věc dokáže prstíky dokonale a dlouze prozkoumat, poposunovat po podlaze, následně to putuje na průzkum do pusy. U toho ten nejdůležitější výraz jaký si umíte představit. Nejoblíbenější hračkou je šlehačková metlička. Hned pak holek dřevěná vláčkodráha. Ideálně samozřejmě sestavená..
6. května vylezl zub, za ním druhý a Sára se od té doby chvílemi mění na nespokojené dítě. Naštěstí má pořád více těch světlých chvilek, jen to šití s ní už teď moc nejde. No co už, zase je ale děsně vtipná: ve vaně, při jídle, po probuzení. Vlastně skoro pořád. Úžasné to je, tyhle pididěti sledovat..
