(no dobře, za pár dnů už bude mít měsíců deset – krapet nestíhám..)
Leze a prolízá. Zatím jen po břiše, na čtyři se jí nechce. Styl partyzán, rovnoměrně na obě strany. Prolízá rostoucí židličku a Terezčinu barovou židli. Jen co se ohlídnu, vyleze deset schodů. Ke všemu si stoupá a i když by ještě neměla, sundávat ji nemá cenu / nemám nervy. Za chvíli je zase na nohou.
Hračky ji momentálně vůbec nezajímají, nejlepší zábava je vyndávání příborů z myčky nebo moje krabice se zipy. Naučila se mávat a ukazovat jak je veliká, zaručeně to ale ukazuje minimálně pět minut po tom, co to po ní někdo chce.
Často se mě (hlavně) ženy ptají, jak to dělám, že vydrží sedět takovou dobu v kočárku a nedožaduje se pozornosti. Nijak, ona to tak prostě má. A my ji to nevymlouváme a dokud je spokojená, necháváme ji sedět, ležet, hrát si, prolízat..
Bagruje ukázkově všechna jídla, sní obrovskou porci. Ani s nočním kojením si nechce dát říct – přes všechnu mou odnaučovací snahu sosá dvakrát za noc. Vidět to na ní ale není, je to hubeňour, jen dlouhá je jak žížala. Snaha všechno ochutnat pořád trvá. Nejsme ji pořád v patách, a tak už jejím zažívacím traktem prošlo určitě kdeco. Kolikže kilo hlíny má dítě do jednoho roku spolykat?
Je to neskutečně pohodové dítě..
