bylo to v sobotu. Vyjížděli jsme později než bylo v plánu, tak jsem si myslela, že to bude rychlo výlet, ale nakonec jsme vše důležité a nejdůležitější stihli, jak se to na lázně Luhačovice sluší …
… „mami, vyfoť mě v té zatáčce“ …
… u schodů na kolonádu to nešlo. Kolonáda se opravuje více a více (foto později). Jenom stále doufám, že zachovají ráz tohoto místa …
… v mé nejoblíbenější kavárně V Myslivně měli místo, takže bylo jasné, kde si lázeňské kafíčko dáme …
… naše konverzace při objednávání rakvičky:
manžel: „z čeho je rakvička?“ a dodal: „to jako pět minut po dvanácté?“
já: „no, něco takového“
číšnice mezitím vysvětlila, z čeho a jak se rakvička vyrábí. Bertík zachytil jenom něco kolem těch dvanácti hodin, a že já si dám rakvičku až po kávě. Šel si tu svou objednat s tím, že ji chce hned, že přece nebude čekat do půl dvanácté jako já :-)) …
… takových jeho postřehů a hlášek máme hodně, jenomže je nestíhám zapisovat a nepamatuji si je …
… přece jenom jsem ty schody přes plot vyfotila, bez toho bych nemohla odjet …
… celé prostranství bylo takhle zahaleno, bude to veliká rekonstrukce …
… Dům Bedřicha Smetany – hotel, se teď jmenoval Hotel Popper. Tam mají kávu taky dobrou, když není místo V Myslivně, chodíme tam …
… Bertíkovi bereme s sebou kolo, jinak jsou pro něj Luhačovice „NUDA“. Když řekneme, že tam jedeme, koulí očima. Nevím, jak dlouho to takto vydrží …
… přeji krásné dny …
Danka
