Ručně malované květináče / zábava pro malé i velké

Sychravých dní pomalu přibývá, a tak pokud nevíte, čím byste doma zabavili vaše ratolesti, zkuste tuto jednoduchou výtvarnou činnost. Nepotřebujete na to bůhví jaké náčiní ani talent, každého potěší vyrobit si něco hezkého a praktického a věřím, že to bude bavit malé i velké!

U nás to vzniklo vlastně trochu spontánně: líbí se mi bílo/černo/vzorované květináče, ale buď jsou příliš drahé, nebo jsem zkrátka nemohla nikde sehnat přesně to, co jsem si představovala. Ale mám doma Balakryl a ten řeší všechny mé životní problémy! A tak jsem prostě nakoupila pár nejobyčejnějších terakotových květináčů a rozhodla se je v Madlenčině spací pauze proměnit. Dcera se nakonec vzbudila neočekávaně dříve a když viděla moji improvizovanou dílničku na jídelním stole, hned ji to zaujalo. A tak dostala do ruky štětec, zbrusu nový květník a několik jednoduchých instrukcí. A začala tvořit. S opravdovým nadšením! Tvořily jsme obě dvě, v tichosti, spolu, ale každá zvlášť. Její dílko mě ohromilo! Na této technice je skvělé, že ať to vezmete za jakýkoli konec, výsledek je většinou až překvapivě povedený!

O měsíc později k nám přijela na prázdniny neteř. Když viděla naše květináče vystavené a osázené na parapetu, sama se přihlásila, že by taky chtěla tvořit. A tak jsme akci zopakovaly. Zde malá fotoreportáž 🙂

Terakotové květináče různých velikostí a tvarů (seženete v zahradnictví či hobby marketu průměrně okolo 10kč/ks)

Balakryl (já používám zásadně bílý a černý, s terakotou si báječně rozumí)

Misku na rozředění balakrylu (hustý se moc patlá, řídký stéká dolů a tvoří kapky, je třeba vychytat konzistenci!)

Štětce (já použila velké ploché na natírání, uzounké na malování detailů – většinou si zkrátím nůžkama štětiny a pak ostříhám do špičky, aby byla kresba co nejpřesnější)

Nějakou podložku (zaschlý balakryl jde ze stolu fakt blbě!)

Něco na zakrytí dítěte 😀 (já použila domácí triko a oblekla ho naruby, aby bylo alespoň ‚na písek‘ i po tvoření stále dostatečně reprezentativní ;-))

Květináče jsme nijak dále neošetřovaly, je to jen nátěr/malba balakrylem a nic víc. Nečekejte od toho zázraky. Myčku ani drátěnku bych na to rozhodně nepouštěla, maximálně tak mokrý hadřík. Ale za ty prachy, no ne?! Pokud byste to chtěli pojistit trochu víc, asi bych zkusila ještě transparentní nátěr, já to nedělala, neb jsem nechtěla, aby se terakota leskla. Osobně je pro jistotu nepoužívám jako květináče, ale jako obaly. Dovnitř dávám normálně podmisku, aby to neprotékalo – mají totiž dole dírku. Tím pádem jim moc nehrozí a vydrží déle. Skvělé na nich je to nepřeberné množství možností a kombinací. Můžete mít pro vaše rostliny originální domek, přesně jaký chcete. A koneckonců i kdyby se vám to moc nepovedlo, pořád se počítá ten čas a zábava, kterou jste si s dětmi u tvoření užili. Podzimu zdar!

PS: možná jste si všimli, že moje rostlinná sbírka se za poslední dobu rozrostla. No, ano. Pracuju na tom! Tímto děkuji v prvé řadě mé kamarádce Markétě a její mamince, která mě zásobila nejrůznějšími řízky. Nějaké zelenáče mám taky od tchýně a od ségry. Moc bych si přála ještě kapradí, monsteru, svícník a pár sukulentů nebo kaktusů, které mi úplně chybí. Kdybyste doma měli něco přebytečného, ráda se toho ujmu 😉 Dneska jsem se také zapojila do fejsbukové Rostlinné štafety , což je virtuální rozšíření akce, která se pravidelně koná bohužel jen v Praze, takže se mě netýká. Doufám, že se do skupinky přidají i nějací Brňáci, ať mám s kým směňovat. Tímto Vás všechny (samozřejmě ne jen ty jihomoravské!) vyzývám – pojďte do toho taky! Pěstování je návykové! Mně vždycky umřeli i ti největší držáci, ale od té doby, co jsem si řekla, že chci mít doma džungli, se mnou nějak začaly rostliny spolupracovat. Asi ze mě to nadšení cítí, nebo co! A na duši ta jejich přítomnost působí doslova blahodárně. Takže to zkuste – fakt to funguje! 😉

Toto je dílo naší Madly. Myslím, že se jí docela povedlo 🙂

A ještě jednou v detailu něco pro milovníky Večerníčků od mé neteře.