dělala jsem si hlavu s dárky pro paní učitelky a stačilo se zeptat Bertíka. Chtěl tužky …
… k nim namaloval obrázek školky. Na zadní stranu jsem napsala, že jsou na památku od Bertíka, přivázali jsme je na tužky a krásný dárek byl na světě. Ještě jsme přidali čokoládky …
… na obrázcích se projevil Bertíkův smysl pro detail – na dveřích školky jsou namalované – sluníčko, beruška a kuřátko – přesně jak to je označeno pro jednotlivé třídy, my jsme chodili do kuřátek, i když přes vchod do berušek 😉 a značku v šatně měl zelenou hrušku …
… je za námi další životní etapa, po třech letech doma a třech letech ve školkách. Měla jsem slzy v očích, všichni se chtěli bavit a já jsem nemohla, protože bych bulela jako želva. Přes mé počáteční obavy, ale ty se spíše týkaly stravy, která tam je podávaná, bylo ve školce moc fajn. Bertík je společenský tvor. I když vstoupil do vytvořeného kolektivu, hned se seznámil a neměl jediný problém. Holčičky ty ho obletovaly – dokonce byl jako jediný kluk pozván na jednu ryze holčičí oslavu narozenin – tu zvládl. Adélka má naštěstí staršího bráchu a ten měl doma autodráhu 😉 …
 |
| … Kristýnka, Adélka, Esterka a Bertík … |
… s kluky taky neměl jediný problém. Se dvěma z nich se teď domlouvají kdy půjdou ven před dům. Za to jsem moc ráda, protože to tady moc nebylo vidět. Teď lítají venku a dokonce lezou i na stromy. Až mě začíná mrzet, že s dětmi ze školky nebude chodit do školy. Otázka je, jestli by byli v jedné třídě …
… mějte krásný víkend a co nejkrásnější prázdniny …
Danka
