Bylo krásně, bylo teplo a všechno všude kvetlo - minulý víkend. Po náročném týdnu, který jsem si dala za cíl hlavně přežít, jsme doma nechali výbuch jako v tanku, sbalili pět švestek a hned po tradičních snídaňových vaflích jsme v sobotu vyrazili. Domů jsme došli v podstatě jen přespat a v neděli vyrazili znovu, tentokrát i s kamarády. Binec se (bohužel) sám neuklidil, ale krásně nám bylo. A vlastně to není úplně špatná strategie, utéct před ním do přírody ...




Start ve Skryjích - snad nejzapadlejší vesnici ze všech s nejúžasnějším okolím. Kolem potoka nahoru do Jilmoví. Dvě (!!!) hodiny holky v potoce, pak jsme ty vodnice museli skoro násilím odtáhnout. Setkání s kolegyní z práce - svět je malý. Lodička, několik obrovských "kamínků" v batohu, válení sudů a svačina v trávě. A viděli jsme otakárka a běláska, co nebyl bělásek, a taky nejdelší žížalu, co se střemhlav vrhla z kamene do potoka. Vylovili jsme ji, tak snad jsme ji nepřekazili moc plány. Cíl: Borač.



V neděli okruh Lomnice - Veselský chlum - Brusná - Lomnice. Čtyři dospělí, šest dětí. Chlum je dost profláklý, ale svými výhledy a kamennými zídkami nikdy nezklame. K tomu teď milion neskutečně krásných kvetoucích třešní - všechny jsem je musela vyfotit. 

Určovat druhy rezekvítku s pomocí aplikace PlantNet, vychválit vesnické domky a divit se katalogovým bungalovům, probrat spolu všechna příkoří lockdownu. Prokládat to všechno Ondrovým  neskutečně kreativním úkolováním dětí. Napodobovali olympijské disciplíny a mohli se přetrhnout jak je to bavilo. Plus hra na bombu (odpočítávám deset až nula a pak vás nesmím vidět) a potopu (odpočítávání, nesmíte stát na zemi) vylepšená o verzi "zavěste se někam". Paráda.