Rovnýma nohama..

.. a za vytrvalého lijáku jsme minulý týden skočili do nového školního roku.

Těsně po nastěhování botníku - omítka v těchhle deštích asi ještě bude pár dní schnout..

Klárka si zvyká na nového třídního pana učitele a pořád mě překvapuje svou samostatností. Terezka svůj prázdninový nemastný neslaný přístup k těšení se do první třídy proměnila v opatrné nadšení. A Sára po prvním radostném dni ve školce změnila svou každoranní větu z letošního jara "kdy už tam budu chodit" na smutné "kdy už tam nebudu chodit". Poplakaly jsme si minulý týden obě. Ale dnes už šla s úsměvem i (celkem) radostně, tak třeba už bude lépe ..

Terezčin polštářek/podsedák do školy - aby tam měla něco "od maminky"

Do všeho toho masivního nakupování, třídění a popisování výtvarných potřeb, podepisování lejster a pumpování platebních účtů jsme rozbombardovali předsíň. Sára se rozloučila s kočárkem a tak jsme se konečně mohli pustit do zútulnění vstupní brány našeho domu, kde zatím většinu prostoru kočárek blokoval. Nejhorší - výměnu dlažby a hliněnou omítku - máme za sebou. A musím holky pochválit, protože až neuvěřitelně respektovaly průběžná omezení průchodu. Než zaschne lepidlo/spárovačka. A ani moc nefrflaly, že často nebyly ráno k nalezení boty nebo bunda nebo deštník (ten nejčastěji).

Muž ještě vyrábí sedací lavici a já už mám nařezáno na její patchworkové polstrování. Pak ještě dokoupit pár krabic, háčků, přichytit lištu a zrcadlo a doufám, že v řádu dnů vám už budu moct ukázat kompletní výsledek.






Ještě že mám muže, který ač je s původním punkovým vzhledem jakžtakž spokojen, stráví  x odpolední a dlouhých večerů po práci natahováním omítky nebo jako obkladač. Udělal mi radost..