Tato kamera je ukryta v přírodní rezervaci Balule v Jižní Africe. Balule má otevřené hranice se světově proslulým národním parkem Kruger a je součástí stejného ekosystému.
Díky své vzdálené poloze je zcela solární. Vrt doplňuje potřebnou vodu pro zvířata, která tuto oblast často navštěvují.
U napajedla lze spatřit Velkou pětku Afriky, lvy, leopardy, slony, nosorožce a buvoly. Žirafy a velké množství antilop, veverek a prasat bradavičnatých.
23. září se přišla k napajedlu napít rodinka mangust žíhaných.

Online přenos:

Napajedlo Rosie’s Pan

Mangusta žíhaná

Mangusta žíhaná (Mungos mungo) je malý druh mangusty obývající území Východní a Střední Afriky.
Mangusty jsou drobné šelmičky patřící do čeledi promykovití. Mají velkou špičatou hlavu, malé uši, dlouhý ocas a krátké nohy opatřené silnými, dlouhými drápy, kterými hrabou v půdě. Žijí v savanách, otevřených lesích, křovinaté krajině a na travnatých pláních. Nejhojnější jsou v oblastech s velkým množstvím termitišť, která jsou jejich nejoblíbenějšími úkryty. Často se také vyskytují v blízkosti lidských obydlí, kde snadno zkrotnou a jsou ochočeny.
Jsou to zvířata s denní aktivitou, v noci spí společně v norách v opuštěných termitištích, hromadách kamenů nebo dutinách stromů. Stávají se potravou šakalů, dravých ptáků, domácích i divokých psů, karakalů, gepardů, medojedů, krajt, jedovatých hadů, ale i dalších druhů mangust. Mohou běžet rychlostí až 60 km/h, jejich rychlost jim umožňuje vyhnout se třeba i útoku hada. Dožívají se okolo 20 let.
Je to společenská šelma, která se toulá v rodinných skupinách čítajících až 30 zvířat. Pokud počet jedinců ve skupině přesáhne hranici 40 zvířat, obvykle se skupina rozdělí na dvě menší, které čítají obvykle 15 až 20 jedinců. Ve skupinách mangusty rozeznávají společenské postavení převážně podle výrazného pachu.
K rozmnožování dochází během období dešťů. Ve skupině se rozmnožuje hlavně dominantní samice, když jsou dobré podmínky, mohou zabřeznout i podřízené samice, ale jen zřídkakdy jejich mláďata přežijí. Samice v říji jsou střeženy samci, kteří mezi sebou bojují. Ony se ale snaží utéct a pářit se i s méně úspěšnými samci ve skupině nebo i se samci z cizí skupiny.
Březost trvá okolo 60 dní a rodí se 2–6 mláďat, která první týdny života tráví v podzemní noře. Když je březích více samic, synchronizují dobu narození na stejný den. Už 10 dní po porodu je samice znovu v říji, a tak může mít za sezonu až 3 vrhy. Když se skupina s mláďaty vydává za potravou, je hlídána 1–3 jedinci. I podřízené samice mají v té době mléko a krmí mláďata dominantní samice.
Ve 4 týdnech se mladí připojují ke skupině a hledají si sami potravu, s mládětem chodí jeden dospělý jedinec, který mu pomáhá a chrání ho. Samice většinou zůstávají ve skupině a šplhají po žebříčku hierarchie, někdy ji ale také opouští. Mladí samci odchází a hledají si jinou skupinu – když narazí na samice, které odešly, vytvoří skupinu novou.

Mezi nejhlavnější členy skupiny patří dominantní samec a tři nebo čtyři dominantní samice (v oblasti Ugandy může být dominantních samic ve skupině i 10). Ve skupinách vládne přísná hierarchie, která závisí na věku, velikosti, ale také přílišném sebevědomí.
Mangusta žíhaná se ráda zdržuje ve společnosti paviánů. V těchto velkých skupinách totiž mangusty spoléhají na větší bezpečí před jejich úhlavními predátory a často si s paviány i hrají. Symbiotické vztahy mají rovněž s prasaty bradavičnatými, jimž ze srsti odstraňují parazity, jako jsou klíšťata.
Mangusta žíhaná se nejčastěji živí bezobratlými, zvláště pak hmyzem (termity a larvami brouků), stonožkami, ještěrkami, hady (nebojí se napadnout ani kobru, kterou usmrcují ukousnutím hlavy), žábami, vzácněji i hlodavci. Většinu své kořisti usmrcuje svými ostrými drápy, které slouží podobně jako dýky. Někdy se živí i kořeny a ovocem, mezi její oblíbená lehká jídla patří ptačí vejce, která rozbijí válením přes kameny. Je-li napadena, brání se velice neohroženě, přičemž výstražně vrčí, chňapou a hrbí hřbet.
Mangusta žíhaná hledá potravu v malých skupinkách, které udržují kontakt pomocí široké škály zvuků.

Videozáznam:

Zdroj: Arlene Beech, Wikipedie