Říjnová zlatá hodina

Ráda bych sem jako „podkres“ hodila odkaz na nějakou krásnou melancholickou skladbu, která by tu podzimní náladu tohoto článku víc podtrhla a zvýraznila, jenže bohužel – sedím si tak doma, nalakovala jsem si nehty na tmavě fialovou (v nemocnici lak mít nemůžeme a vždycky, když nám skončí výuka na klinice, mám hrozný nutkání si alespoň na víkend z recese nalakovat nehty :D) , na hlavě mám obří sluchátka a poslouchám Black Sabbath (před pár dny si někdo v bytě nad námi pouštěl „Iron Man“ a mně to dunění baskytary a bubnů tak nakazilo, že si teď BS občas pouštím :D) a až publikuju tento článek, půjdu si asi pustit další díl Peaky Blinders 😀 Tolik o podzimní melancholii….

Bylo nádherný babí léto. Hned v pátek jsme šli s M. na houby a i když jsme nakonec našli jen pár malých „chudáčků“ sotva do smaženice, tak nás to vůbec neštvalo, protože za prvý byla zlatá hodina a já uprostřed lesa objevila nádhernej palouček s vysokou trávou, která byla zalitá zlatavým světlem a jednotlivá stébla působila dojmem, jako by byla ze skla. (Ale nedokázala jsem to zachytit…) Snový místo, zkrátka… Za druhý pak byl úžasnej západ slunce. Běhala jsem tam s tím foťákem jak smyslů zbavená, ale to už jsem prostě já 😀 Fotky stojí za to, podle mě. 

Nebudu se tu rozepisovat o tom, jak a proč miluju podzim. Už by to bylo klišé, protože se o tom teď píše všude… Faktem prostě je, že ho miluju 😀 Narodila jsem se na konci října a poznamenalo mě to dost znatelně. A pokud zrovna nepatříte mezi podzimní nadšence a spíš byste raději léto, snad vás tyhle fotky přesvědčí vzít podzim přece jen ještě na milost 🙂

Fotky jsou bez úprav a filtrů, neskutečný barvy, že?… 🙂

Mějte krásný víkend!