Tak dneska zase něco o mém oprašování starých a krásných věcí. Tentokrát jsem si vzala na paškál tuhle postýlku pro panenky.

Máme ji od mé pratety. Nevím přesně, jak je stará, ale odhaduji tak zhruba 60.-70.léta. Moc jí vlastně nechybělo, jen povrch byl v některých místech trošku ozobaný a textilie v duchu ‚co dům dal‘, takže jsem se rozhodla ji lehce zmodernizovat. Oprýskané hrany jsem zatmelila, celý povrch přebrousila a pak opatřila novým nátěrem, který je docela podobný tomu původnímu. Ano, opět moje oblíbená plechovka pastelkově růžové barvy… Kočičku na čele postele jsem zachovala, to byla úplná nutnost, protože ta je podle mě ohromná a nic adekvátního, navíc s  tímhle retro espritem, bych prostě nevyšvihla. Obtahovala jsem jemným štětečkem a dost se zapotila, ale povedlo se!

původní stav

… a po opravě „fasády“

Nejdéle mi samozřejmě trval výběr textilií, hlavně na peřinky. Chtěla jsem něco výrazného, ale zároveň holčičácky jemného a nepřeplácaného. Moderního. Dětského, barevného, ale ne kýč. Do brněnské prodejny Šití nití jsem šla celkem na jistotu. Ovšem i navzdory tomu, že nad každou druhou látkou z jejich nabídky jsem loudila z hrdla toužebné ach, měla jsem problém si vybrat. Nic se mi totiž nehodilo. Buď barevně, a nebo (a to většinou) velikostí vzoru. Postýlka je totiž droboučká. A mít tam půlku jelena nebo jednu packu medvěda prostě nešlo. Po nekonečné půlhodině, kdy si Madla pochodovala po obchodě a už ji to přestávalo bavit a kdy já jsem z pěti kandidátů nebyla schopná ani jednoho vyloučit, ale ani vybrat, mi nakonec milá slečna za pultem oznámila, že budou mít polední přestávku, a vlastně mě tím vysvobodila. Sama jsem si taky zašla na oběd, v mobilu znovu sjela celý sortiment a nakonec objevila motiv, kterého jsem si na prodejně nevšimla, a bylo to ono! Odpoledne jsem si vítězoslavně odnesla domů tyhle roztomilé králíčky na tmavě modrém pozadí. A vidíte ty světle růžové květy? Ha! Ladí. Všechno to do sebe krásně zapadlo…
O bočnicích jsem měla jasno od začátku. Bude to černobílá kostka! Za tou jsem šla na jistotu do e-shopu Ljus, načež jsem zjistila, že už ji doprodali a nikde jinde jsem na svou jasnou představu bohužel nenarazila. Takže zase problém. Hádejte, kdo mě nakonec zachránil? Můžete jednou. Správně. Ikea! Rozstříhala jsem jejich utěrku. Mission acomplished! Tak co vy na to? 😉
Dříve…
… a dneska 🙂