Tak! A mám tu pro Vás první vstup z mého letošního renovování. Tohle je tedy renovace zatím jen částečná – musela jsem doma totiž udělat nějaká škatulata (rozumějte Madla už nutně potřebovala úložné prostory v pokojíčku, a tak jsem jí z obýváku věnovala velkou knihovnu Expedit) a místo ní zbyla díra, takže dočasně tam bude tato skříňka, než stihnu dokončit její sestru, která tu pak bude definitivně. No a tahle kráska se pak ještě dočká nového povrchu a taky bude zaujímat čestné místo v obýváku, jen jinde. Takže zatím jsem zrenovovala jen dveře, protože ty vypadaly tak strašně, že bych je v obýváku nerozdýchala. Posuďte sami:

Jako Mikymauzové s šedesátkovým espritem pěkní, ale prostě ne-e. Původní záměr byl tedy pouze sundat je dolů, k čemuž mi manžel opatřil benzín, ale neklaplo to. Papír i lepidlo už totiž za těch čtyřicet, padesát let stihly degradovat natolik, že to šlo škrábat jedině nožem, a i to blbě. Navíc se ukázalo, že pod nálepkou je samozřejmě povrch o něco tmavší. Takže znova a lépe. Musela jsem zavolat na pomoc svoji dobrou kamarádku opalovačku a to teprv byla jízda. Ukázalo se, že nátěr jde sloupnout úplně parádně a pod ním se navíc objevil jakýsi sololit, takže se mi vzápětí vyrýsovala šance dát dvířkům úplně novou barvu. 
Nejprve ale bylo třeba povrch zatmelit – tedy v místech, kde jsem špachtlí hrábla trochu víc – a přebrousit. Toto jsem opakovala několikrát. Pak teprve přišla na řadu barva. Chvilku jsem váhala. Zůstat u šedé? Bílou a černou jsem zavrhla vzhledem k barvě samotné skříňky a stěny za ní. Nebo že bych zkusila nějakou retro pastelku? Dva dny mi to uzrávalo v hlavě a nakonec to dopadlo na kombinaci světle žluté a šedivé. V hlavní roli opět starý známý Balakryl. Miluju ho! Mám doma pár plechovek a vzájemným mícháním si dělám vlastní požadované odstíny. Tentokrát jsem do původní kanárkové žluti nalila hooodně bílé a dosáhla tak příjemného retro odstínu. Šedou jsem tvořila z černé a bílé, zkoušela a zkoušela tak dlouho, až to bylo ono. No a tady je výsledek 🙂 Skříňka už se u nás zabydlela. Hned jsem ji zkamarádila se starým psacím strojem, který má úžasnou ledově modrou barvu, a hromadou kytek, protože to je teď aktuálně moje velké téma: udělat si to doma zelenější.
Zatím tedy pouze tato jednoduchá fotodokumentace, bez okolí, bez kontextu, protože na něm teprve pracuju. Prázdnou stěnu hodlám zaplnit kompozicí z obrazů, kterých mám teprve pár. Ale jsou to poklady! Po původních majitelích. O tom zas až někdy… 
…