Minulé dny nebyly pro nás úplně šťastné.
Začalo to zcela nečekanou hospitalizací mé mamky v nemocnici. Následovaly dny očekávání verdiktu lékařů o tom, co je příčinou, jaká je diagnóza. Dobrých zpráv jsme se nedočkali. Nemoc na zbytek života. Budeme jen doufat, že se bude projevovat co nejméně a nebude mamku obtěžovat často a když už, tak ne ve velké míře. Snažím se nemyslet na budoucnost a na možné důsledky. Snažím se to přijmout a vstřebat.
Opět jsem si uvědomila, jak se vám snadno během vteřiny zcela změní život. Zároveň přišla doba, kdy já musím být ve “střehu” a hlídat mé rodiče, skončilo období, kdy bylo samozřejmé, že vše bylo v pořádku a že jsme si žili naším spokojeným životem bez obav o ně. I takový je život…
Byly ale i příjemnější momenty. Mám za sebou maturitní ples mé třídy. Myslím, že se jim to povedlo a hlavně že si to užili. I já. V rámci možností.
Manžel je zase o rok starší. Děti se po nějaké době dočkaly dortu Pavlova. Mám pocit, že by ho mohly jíst ráno, v poledne i večer. Děti, ne manžel:-).
Já jsem se po nemoci zapojila do pracovního procesu. Příští týden mám prázdniny. I když jsme měli zcela jiné plány, těším se na ně. Mám konečně sílu a chci realizovat to, co při nemoci nešlo.
Také mi dorazil dárek k narozeninám, trochu předčasný:-). Mám z něj velikou radost.
Zaskočila jsem i do Ikea, kde jsem ulovila ve výprodeji pár věcí a drobností, které bylo doma třeba nahradit, protože dosloužily.
Až vše zdokumentuji, pochlubím se:-).
Pořád se něco děje. Jen doufám, že po nepříliš vydařeném začátku roku 2018 přijde jeho lepší část. Těším se na teplo, slunce, jaro ve vzduchu, pučící stromy, všechny možné květy a taky na realizaci mnohého, co máme v plánu. Ale hlavně to zdraví!!!!
Děkuji za podporu těm, co měly obavy a psaly mi!
Dnes pár fotek cibulovin. Už se těším, až vykvetou.
Mějte se.
