Abych byla upřímná, vysokou školu jsem si představovala úplně jinak. Na gymplu mi pořád říkali, že pokud se nebudu průběžně učit, tak u zkoušek vyletím. Jakmile nebudu aktivní v semináři, učitelé si mě nezapamatují a vyhodí mě. V případě, že se nebudu učit od rána do večera, nemám tam co dělat. A víte co? Nevěřte jim ani slovo.
A jak se z vysoké nezbláznit?
Nebudu Vám tady psát triky a rady, jak vysokou školu zvládnout levou zadní. Proč? Každá škola je jiná, každý student je jiný, nikdo se neučí stejně a každému vyhovuje něco jiného. Na co jsem ale během toho jednoho roku v Praze přišla, je to, že pokud Vás obor, který studujete, nebude bavit, budete to mít mnohem obtížnější.
Jak někteří ví, studuji dvouobor na Filozofické fakultě UK – český jazyk a literaturu a němčinu pro mezikulturní komunikaci (překladatelství & tlumočnictví). Čeština mě neuvěřitelně bavila už na střední a němčina je mým druhým mateřským jazykem. Někdo by si mohl pomyslet, že s takovými předpoklady pro mě bude škola brnkačkou. Nebudu lhát, určité výhody to s sebou neslo, ale rozhodně mi to nezajistilo pokračování do dalšího ročníku.
Byly dny, kdy jsem toho učení měla plné zuby. Kdy jsem si raději chtěla číst knížky, které mě baví, a ne studie, jež jsem musela číst třikrát, než jsem pochopila, o čem jsou. Měla jsem momenty, kdy jsem pochybovala, zda vysoká škola je něco pro mě. Nikdy jsem ale nechtěla skončit. Jsem totiž člověk, který se nerad vzdává. Každý úspěch mě pak posouval dopředu a jakmile jsem zvládla i tu nejtěžší zkoušku, nemohla jsem být šťastnější a pyšnější.
Co pomáhalo mně?
Pokud to šlo a hodiny se mi nekryly, chodila jsem na přednášky. Vím, že některé jsou nudné, čas jsem mohla leckdy využít mnohem lépe, ale jakmile dáváte alespoň trošku pozor, v podvědomí Vám nějaké informace zůstanou. A osobně mi pomáhalo, když jsem si sedla do předních řad. Učitelé totiž někdy mluví dost potichu a já rozumím sotva polovině.
Forma učení je u každého jedince individuální. Někdo si rád čte nahlas, někdo se musí učit ve skupince, někdo si učivo nahrává a pak poslouchá. Já jsem přišla na to, že se učím nejefektivněji formou otázek & odpovědí. Výklad si přečtu, zformuluji zásadní otázku a na tu si následně odpovím. Je to celkem časově náročná metoda, ale jakmile jsem s ní hotová, stačí mi si otázky přečíst maximálně dvakrát a v hlavě mi to zůstane.
Kamarádi jsou velmi důležití. Neříkám, že bez nich vysokou školu nezvládnete, ale mnohé věci dokáží značně usnadnit. Procvičujte s nimi, získávejte užitečné rady, materiály, nechávejte se podporovat. Pište s nimi úkoly, dělte se o zkušenosti a oslavujte při úspěších. Je hezké, že Vám věří mamka, ale rozhodně dost povzbudí, když Vám palce drží ještě někdo další.
Shrnuto a podtrženo
Nebojte se vejšky. Studujte něco, co Vás baví, co Vás naplňuje. Já s mým výběrem nemohu být šťastnější a jakmile ráno vstanu, do školy se doopravdy těším. Vím, že každý den není posvícení, někdy mám také chuť všeho nechat, ale pak si uvědomím, že nic v životě není zadarmo, a pokud chci vidět výsledky, musím zabrat, zatnout zuby a holt něco obětovat.
Škole zdar, ahoj prázdniny!