… život, pročistit domov.
Překračování zóny pohodlí vnímám jako otevření se novým věcem nebo věcem, které už jsme hodně dlouho nedělali, ale rádi bychom se k nim vrátili.
Abych však mohla dát větší prostor novým věcem, musím si pro ně ve svém životě uvolnit místo.
Zbavit se zvyklostí, které pozbývají smyslu a dělám je jen proto, že jsem si na to prostě časem zvykla. „Uvolnit“ vtahy s lidmi, se kterými si už nemáme vzájemně co říci nebo si naopak říkáme až příliš mnoho věcí, které nás trápí, rmoutí, štvou… a nikam nás ani neposouvají (snad jen v tom negativním slova smyslu). Vyčistit hlavu od „historických“ domněnek, myšlenek, které nám jen berou energii, kterou bychom mohli nasměrovat smysluplnějším směrem…
Rozhodla jsem se tak pro úklid svého života.
Netlačím na sebe a uklízím pomalu, krůček po krůčku, ale svědomitě.
A dýchá se mi líp 🙂
S úklidem života úzce souvisí úklid domova.
Dočetla jsem se v souvislosti s tím, že to, co se nám nehodí (postrádá smysl, není ničím užitečné, ani nám nepřináší potěšení) podle Feng Shui hromadí negativní energii a odsává kladnou energii domu.
Myslím, že na tom něco je. Každou takovou věc máme spojenu s určitými pocity, dojmy, vzpomínkami. Zůstávají-li pod střechou, pod níž žijeme, stále na nás působí, třeba na úrovni podvědomí. Upoutávají naši pozornost, energii a drží nás díky tomu nesmyslně v minulosti, i když žijeme právě teď.
Čas od času tak podrobuji naši domácnost generálnímu úklidu. Tentokrát jsem ale ještě důkladnější, než kdy dřív. A sama bych nevěřila, kolik těch kostlivců ve skříních vlastně doma máme… 🙂
O víkendu jsem tak rozjela svůj nový malý osobní projekt spojený s úklidem svého života a domova. A myslím, že se krásně schází s mou dřívější snahou o větší minimalismus 🙂
Po dobu jednoho týdne si každý den vyčleňuji chvíli na úklid našich „kostlivců“.
Víkendové dny jsem věnovala asi nejnáročnější části – úklidu pokojíčku dětí a mé pracovně.
S dětmi jsme probrali všechny sešity, časopisy, hračky, knihy, oblečení a vytřídili, co už nepotřebují nebo z čeho vyrostli. Většinu jsme postoupili dál – do charitativního obchůdku nebo dalším dětem z okolí. Ačkoliv jsem měla před naší velkou akcí pocit, že je pokojíček narvaný téměř k prasknutí, neuvěřitelně se provzdušnil a najednou máme i mnoho volného místa.
Nabuzena úspěchem z naší „dětské“ akce, pustila jsem se i do pracovny. Ačkoliv jsem si původně myslela, že půjde jen o „kosmetické“ ladění, byl to ještě větší „zářez“ než tomu bylo u dětí 🙂
V mém propadlišti dějin uvízla patnáct let stará vysokoškolská skripta, která k mé zahradnické profesi už vážně nebudu potřebovat. Objevila jsem podklady k mé lektorské činnosti u mého dřívějšího zaměstnavatele, pracovní podklady a materiály z dalších mých pracovních aktivit… ani zde nemá smysl cokoliv držet dál. Ale znáte to, ten pocit, že jste stále „ready“, kdyby náhodou někdo zavolal a potřeboval se na něco z dřívějška doptat… :-)))
Našla jsem ale také spoustu tvořivého (ale díky stáří už nepoužitelného) materiálu z mých časně dospělých let. Po skle už ale barvičkami nekreslím, navíc se jejich konzistence začala postupem času proměňovat do podoby jakési podivné natahovací plastové hmoty…
Kapitolou samou pro sebe byly účtenky a faktury… i když jsem je před časem třídila, zase se jich nahromadilo velké množství a já zjistila, že si doma držím kupy účtenek, výpisů z účtů a faktur ještě z roku 2005 🙂
Protože v pracovně i cvičím, probrala jsem i své cvičební nářadí. Na podložce bosu jsem naposledy cvičila pár měsíců po narození Viki. Než jsem se k němu znovu dostala, předběhly mě děti, „cvičily“ tak, že mi mé oblíbené bosu rozebraly do dvou dílů, které nejsme s mužem schopni ani s maximálním fyzickým nasazením dát dohromady 🙂 Asi před rokem jsme si říkali, že si k tomu spravování pořídíme jiné „udělátko“, sedneme k tomu znovu a zase snad bude vše, jak má být… Jenže to bylo před rokem a mé milé bosu stále smutně koukalo v koutě a zabíralo místo…
Na dnešní den jsem si naplánovala odvoz věcí do charitativního obchůdku. Kufr auta plný, na sedadle k tomu navíc šest zapaspartovaných větších obrazů, ale zvládla jsem to! A jak dobrý pocit to byl 🙂
Teď už jen číhám, až se vyprázdní kontejner na papír… abych mohla odvézt jedno nebo dva kolečka vytříděného papírového odpadu .-)
A v plánu je ještě můj a manželův šatník, zimní oblečení celé rodiny, pořádek v kořenkách a koření a kuchyni obecně, pořádek v dekoracích, ale také vytřídění mailů, sledovaných blogů, přátel na FB, složek na počítači…, vyžehlení hory prádla nebo uzavření (tedy dokončení nebo zrušení) nevyřízených záležitostí, které na mém pomyslném seznamu DO IT! visí beze změny už více než rok.
No, asi to bude práce na více než týden .-)
Ale věřím, že s každým dalším dobytým „územím“ budu zase o kousek svobodnější a otevřenější novým výzvám, které na mě čekají 🙂
Jak to máte s úklidem – ať už v životě či doma – vy?
Krásný den a pro maminky školáků (a všechny učitele) i pohodový start do nového školního roku 🙂
A.
