… je titulek jednoho článku k zamyšlení, na který jsem dnes narazila. Vyrostla jsem na kultu „výkonnosti“ a podle toho, co slýchávám od svých známých, když na to téma náhodou narazíme, vyrostla na něm prakticky celá má generace.

Nikdy nebylo nic dost dobré, vždycky věci mohly být lepší, já jsem mohla být lepší, protože na to určitě mám, jenom jsem lenivá. Neustálé dokazování ostatním, že situace není zdaleka tak vážná, jak se zdá. Přesvědčování sebe sama, že „za něco stojím“. Když už se něco začne, tak se to taky dokončí, i kdyby to již postrádalo smysl. Nepřebíhat od jedné věci k druhé, protože to tříští pozornost a taky snižuje výkon ve „vybrané“ oblasti… Možná, že se v něčem taky poznáte.
Chtělo to čas, protože zaběhané stereotypy z dob minulých byly hodně zažrané pod kůži. 
Chtělo to čas, abych pochopila, že věci nejsou černobílé. 
A stále to znamená snahu soustředit svou pozornost víc na sebe a to, co dělám, než na srovnávání s okolím.
Vnitřně to dnes ale cítím stejně jako autor článku. Letos jsem poprvé připravena i na to, že těch kroužků vyzkoušíme během roku třeba i deset, než se Viki najde… 
Rozhodla jsem se, že dám na její vlastní výběr (a přestaneme jí s mužem třeba vymlouvat školní kroužek náboženství jenom proto, že si tu cestu člověka k víře představujeme trochu jinak a bez prostředníků). Po téměř čtyřech letech taky opustila plavání a vybrala si orientační běh a gymnastiku. Tatínek navíc skousl Jiříkovo nadšení pro taneční kroužek ve školce 🙂

Není nad ten pocit mámy, když vidí své dítě, jak se těší a raduje z toho, co dělá, jak je šťastné. 

Byť si tu cestu ke štěstí maluje ve svých představách někdy trochu jinak 🙂
A taky věřím, že není nic silnějšího než vnitřní motivace a ta je o to větší, čím víc si můžeme dovolit dělat v dané chvíli opravdu to, co nás dělá šťastnými.

A aby nedošlo k nedorozumění – moci si to dovolit podle mě neznamená, že by se dětem (nám) mělo všechno splnit na zapísknutí. Častěji to bude o vynaložení velkého úsilí nebo obětování něčeho, abychom tu možnost splnit si své přání vůbec získali.
Jak to vidíte vy?
Krásný den
A.