aneb
Křemílek, lepidlo a nůžky…
Známe to všichni, čím víc vám něco zakazují, tím víc to toužíte vyzkoušet… já to tedy tak mám… Třeba olejové barvy… tak dlouho jsem po nich toužila a taťka mi je odpíral, až se staly nedílnou součástí mého života… 🙂
Je pravda, že barvy na mém stole zakázané má, ale s příslibem, že jenom teď, dokud je malej 🙂 Zatím to chápe a když mě vidí brát štětce do rukou říká – „já musím počkat, protože jsem ještě malej“…
Každopádně lepidlo a nůžky už objevil a lepí zdárně všechno a ke všemu. A aby z této kombinace nevzniklo něco nežádoucího, snažím se ho mít pod kontrolou, ale přitom jeho kreativní touhu uspokojit…
… a deštivé počasí se k tomu jenom nabízí…
… nic nového, nic složitého… stačí papír, zelený krepák a lepidlo…
… z kousků krepáku se dělají kuličky, které se lepí k papíru, což ho defakto baví nejvíc – patlal lepidlo po papíru – a tady si může lepit ostošest… 🙂
… nastříhat pampelišku jsem mu samozřejmě pomohla… „Mami, ale nalepím ji sám!“…
to se ví… 🙂
… květ bez stonku se mu ale nezdál… nevím po kom je takovej detailista…
… naštěstí drátek byl po ruce…
… a na tváři spokojenost…
… „a na tu louku půjdeme na procházku. Taťka nese kluka a maminka má v kočárku miminko… „
… tak tady nás máte… v plné kráse 😉
Krásnou neděli!
Vaše Šárka
