Většina batohů, které v posledních týdnech šiju, vzniká v utajení. Přejete si je pod stromeček pro své dcery a ženy. Nebo i pro sebe: vybíráte si látku, koženku, kapsy, typ, ale výsledek posílám manželovi a vám bude odtajněn až pod stromečkem.
A tak musím zůstat tajemná až do konce i já..
Než jsem začala ušité věci prodávat, bála jsem se, jestli se někomu vůbec budou líbit tak, aby si je koupil. A je pro mě velká čest, že se vám moje práce nakonec líbí tolik, že jí chcete dokonce obdarovat své blízké.
Další level pro mě pak nastává tehdy, když si mou práci koupí (nebo přeje :)) někdo, kdo sám taky šije. Nádherné věci šije. A vím jistojistě, že jeho vkus je vytříbený a že proti jeho (jejím) barevným kombinacím se ty moje můžou jít zahrabat.
Přesně to nastalo u Lady Tattooch Jany, za kterou dnes tento zaječí batoh odfrčí Českou poštou…
