… na přelomu ledna a února. Letos jsem nevydržela a musela jsem i v půli roku. A teď znovu. Já, malířský váleček a piksla barvy… no dobře, kápnu božskou, těch pikslí je vždycky víc… 🙂

Letní šedé výmalby nad schodištěm ani s odstupem času rozhodně nelituji. Rodinným obrazům i zapaspartovaným reprodukcím to na šedém podkladu moc sluší. Tentýž odstín, který jsem použila v ložnici, však v prostoru bez oken působí o něco tmavěji. Rozhodla jsem se tedy o malou změnu v chodbičce nad schodištěm – rozhodně zrušit cihlově červenou a zesvětlit. 

Volba padla na bílou barvu… jenže jsem se trochu přepočítala, pokud jde o naše železné domácí zásoby. Bílého primalexu zbylo docela malinko. Když jsem tak stála s namočeným válečkem u červené zdi, přišel nápad výmalbu trochu „ošidit“ a vytvořit něco na způsob „vintage“ vzhledu – stačila jedna vrstva bílého válečku všemi různými směry (tj. nepravidelně) a nechat z pod bílé vrstvy vykukovat původní cihlovou.

Pro srovnání vkládám i fotokoláž ze stavu „před“ .-)


Nový kabátek získala i nízká zídka nad schodištěm a zeď u WC – ta šla naopak z bílé do šedé stejně jako zeď nad schodištěm.

Z výsledku jsem nadšená (muž méně, ale on ty změny vždycky ze začátku hůř snáší, věřím, že si to v něm „sedne“ stejně jako všechny mé předchozí nečekané akce, které musí konzervativně založený muž poměrně často a pravidelně rozdýchat… já si prostě dělám co chci, holka zlobivá… :-)), kdybych se ale o totéž snažila záměrně od začátku, možná by to vůbec nebylo ono…

V rámci výmalby jsem v chodbičce trochu přeuspořádala stávající obrázky – některé jsem zrušila úplně, impresionistická reprodukce ve vínově červené paspartě putovala k ostatním na zeď u WC a přibyly nové kousky.

Jeden z posledních příspěvků u Petry Oringle mne rozhoupal k finálnímu rozhodnutí vybrat si do svého příbytku krásné plakáty z kolekce „Květinářky“. Všechny, které Petra namalovala, jsou nádherné, já se ale nakonec rozhodla pro srdeční jeřabinu a modroočku. Chvíli jsem váhala, zda jim to vedle sebe bude slušet, ale myslím, že zbytečně. 

A když už se věšely obrázky, vyrazila jsem na nákupy pro rámečky do IKEi, na pracovním stole se mi totiž začala nebezpečně kupit umělecká tvorba našich dětí 🙂

O tom, jak to dopadlo a také o dalších mých malířských počinech posledních dnů (nejsem troškař, když už, tak už), poreferuji zase příště .-)

Krásné dny

A.