Jen jsme zamávali nemocem a vstoupili do prvního prázdninového týdne, ve středu se Mimi probudila a koukla na mě okem celým napuchlým a krvavým. I když jí úsměv z tváře nezmizel a vesele volala „mama!“, mě úsměv zmizel okamžitě a už jsme seděli v autě směr pani doktorka. Můj rychlý krok vyděšené matky zastavily až zamčené dveře před ordinací, které odolaly mým třem opakovaným „najezdům“… Co to sakra je?
… po pár vteřinách hudrování jsem začala přemýšlet, aby mi došlo, že je středa a že je svátek.. 
(tatínek odešel jako každý jiný den do práce a mě na tom dnu tedy nepřišlo nic divného ;))… 
… jedem na pohotovost…
Na pohotovosti jsme k mé radosti narazili na naši pani doktorku. Diagnoza zánět – nejspíš ji něco kouslo (je pravda, že poté co ustoupil otok byl vidět pupínek jako od komára… ) a ona si tak hodně mnula, až se do oka škrábla. Vyfasovali  jsme tabletky, kapky, zákaz chodit na sluníčko a hlavně dodržovat přísnou hygienu rukou… Tak to bychom měli a až do soboty jsme se pohybovali na maximální vzdálenost 2m od domu, kde končí pergola.
V neděli ráno už na mě ale koukala dvě veselé očka s bělmem zase bílým jak čerstvý sníh a tak jupí ven, kde se sluníčko pro jistotu schovalo na celý den za mraky 🙂 a odpoledne jsem se schovala já, do aťasu a ty tři nechala na pospas radostným hrátkám. S taťkou je vždycky stejně větší sranda 😉
…neřeší totiž sto věcí najednou a má čas jenom na ně
… neřeší čurbes
… a umí z papíru slepit tu nejlepší přilbu na světě

když jsem to uviděla málem jsem si (pardon ten výraz) čůrla… :)))))

… a k tomu si ještě zvládne číst..
(mám se ještě co učit :))

a pak že chlapi nezvládnou víc věcí najednou…

♥