poslední den roku 2017 a první roku 2018 jsme prožili většinou jenom spolu s Bertíkem a doma. Velcí kluci měli své oslavy a tatínek odjel za svými staršími dětmi. My jsme koukali na pohádky a filmy, popíjeli (jenom já) kafíčko …
… koukali na rachejtle, které byly vidět celé odpoledne, u večeře jsme si ťukli na ten nový rok …
… Bertík šel spát ve svou obvyklou domu. O půlnoci ho vůbec nic neprobudilo, tak jsem úplně poprvé v životě byla na přivítání nového roku sama – byl to zvláštní pocit – že v ten okamžik si není s kým popřát, že není komu dát pusu, koho obejmout …
… na Nový rok jsem se tradičně dívala na Novoroční koncert vídeňských filharmoniků. Hrají většinou některého ze Straussů, což je nádherná hudba, přesně k poslechu na Nový rok. Koncert je doplněn o baletní vystoupení, o přestávce procházkou Vídně. Vidět tento koncert na živo není pro běžného smrtelníka možné. Kdysi jsme se na to s manželem ve Vídni ptali dobově oblečeného informátora, kteří tam chodí po ulicích a ten měl z naší otázky záchvat smíchu. Je to devět let a tenkrát nám řekl, že je vyprodáno na pět let dopředu (cenu vstupenek jsem raději nezjišťovali ;-)). Na konci tohoto přenosu říkali, že se o vstupenky losovalo už v únoru. Míst tam je 2000 a zájemců 200000 a jiné řešení je nenapadlo. Vím, filharmonií je mnoho a všechny hrají nádherně, ale mě na tady té přitahuje ta tradice, na kterou si v Rakousku potrpí. Líbí se mi ta noblesa a musí to být nádherný zážitek. Vždy se zasním – vypravit se v krásných šatech na nádherný koncert, pak zajít s přáteli na oběd a ve Vídni ……. :-)) – je to sen …
… zpět na zem ;-). Po obědě – byla čočka, pro tu hojnost 🙂 jsme se šli projít a popřát babičce a dědečkovi do nového roku. V celku jsme ty dva dny zvládli v klidu a v pohodě …
… mějte krásný den …
Danka
