… se dnes odpoledne ocitnu, až budu sedět na zubařském křesle.
Už několik let před sebou tlačím rozhodnutí o extrakci zubů moudrosti.
Dvě horní osmičky už vyrostly, spodní dvě se s přestávkami stále prořezávají.
Jisté je, že nerostou správně a není na ně dost místa. I další slova své paní zubařky beru vážně, opravdu se mi čistí špatně a opravdu bych pak nechtěla přijít i o sedmičky…
Dneska tedy první zub (to by mě zajímalo, který to nakonec bude, já se v tom značení na žádance nevyznám :-))… a když to zvládnu, tak pak postupně i ty zbývající tři. Třeba se se všemi zvládnu rozloučit ještě letos, kdo ví 🙂
Neměla jsem to dělat, ale už se stalo. Začala jsem si včera číst o zkušenostech ostatních… Takže jsem dokonale vytřepaná jako ratlík.
Není to jediný nepříjemný „zákrok“, který v posledních pár dnech podstupuji (o zážitku s opakovaným vyjímáním nitroděložního tělíska v rozmezí dvou dnů se tady ale rozepisovat nebudu .-)), muž už si proto ze mě utahuje, že tu bolest a utrpení snad vyhledávám 🙂
Pravda je, že když jsem zvládla překonat jedno, dodalo mi to odvahy i do dalšího. Tak jdu zase do toho!
Tak mi prosím držte pěsti, ať je to bez komplikací a rychle. Já vám po tom za to vložím jednu buldočí fotku, ať je trochu veseleji 🙂
Mějte krásný den (dnešní ráno bylo hodně mrazivé… když jsem v 5,45 vybíhala z domu, byl u nás jeden stupeň nad nulou… to je rovnou z léta do zimy…, tak snad nás ten obrovský teplotní propad neskolí k zemi… i když co si budu stěžovat, má ústa to po dnešku určitě ocení víc než pařáky z minulého týdne .-))
A.
PS: a budu ráda za tipy na chutnou rekonvalescenční kašovitou a tekutou stravu 🙂
