Pomerančovo-mandlový chlebíček

Zimní dny se nám krátí a pomalu k nám přichází jaro. Sem tam se tady v Bruselu objevují první jarní kvítky, slunce nám poslední dny svítí hodně často… Pro odpůrce zimy ve městě konečně svítá na lepší časy!   No a jedním z takových jsem já! Možná je to i tím, že jsem si letošní zimu neužila jinde než mimo město, skoro jsem neviděla sníh, a tak jsem ji trávila více méně v práci a večer doma, pak nějaké ty vánoční návštěvy a trhy, ale jinak rozhodně ne aktivně. Kdo jste četl mé osobní ublognutí začátkem roku, tak víte, že jsem se koncem ledna stěhovali s přítelem do společného bytu tady v Bruselu. A popravdě, dalo nám to dost zabrat – já teda sice moc nedělala, ale stejně mě to unavilo, né že né!  A teprve nedávno jsme si to doma zútulnili a začali zvolňovat… …A stejně se ještě trochu probouzím z té vší práce kolem, co jsem nedělala.  Jsou to takové lenochodské časy teď. Přiznám se ale nesobecky, že poslední dobou také moc ráda trávím čas sama se sebou, více čtu, učím se relaxovat (což je pro perfekcionisty, co mají neustále touhu něco vylepšovat, celkem oříšek teda!), chodím na jógu a snažím se méně si brát pracovní tlak atp. Už celkem i cítím změnu, a tak se snažím, když to jde, pracovat také na blogu, protože je toho tolik, co s vámi chci sdílet – mé nové sepsané recepty, ale i starší koncepty a především dokončit i články z loňských cest…  Protože co člověk neudělá dnes,  s největší pravděpodobností neudělá ani zítra, natož za měsíc, za rok…  občas se modlím, abych se probudila a den měl najednou 48 hodin. A ono pořád nic! :-/ No ale tak i když není čas, já si pořád najdu čas na to něco upéct, to je prostě zásadní. Nedávno jsem opět pekla pomerančovo-mandlový chlebíček kolegům do práce a dost jim chutnal, stejně tak jako Stevenovi, takže mě to nakoplo ho zopakovat, nafotit a dát vám sem recept, ať tuhle dobrotu také zkusíte.  Ať už k odpolednímu čaji nebo ke snídani, pomerančovo-mandlový chlebíček vždy potěší ty, kterým ho servírujete. Přiznám se, že ho pravidelně peču už nějaké ty roky, ovšem doposavaď jsem hledala ideální poměr všech ingrediencí a zdá se, že jsem našla finální dávky, u kterých už zůstanu. Rozhodně není suchý, ani příliš mokrý, za to krásně měkounký a vláčný, přesně tak, jak to máme rádi! Co se týká polevy, mě snad lépe chutná chlebíček i bez ní, ale to je možná mou absencí chuti pro sladší dobroty. Kvůli fotkám jsem vyzkoušela jednu více sirupovou, kam jsem dala hodně pomerančové šťávy (fotky 2-5), jenže ta se dost prosakovala do chlebíčku, což není ideální. Takže jsem se nakonec stejně vrátila ke klasice s vysokým obsahem moučkového cukru, jelikož lépe tuhne a na chlebíčku vypadá rozhodně lépe (viz. první fotka) a dávky na tuto verzi jsem zahrnula v receptu. Pokud recept vyzkoušíte, určitě mi dejte vědět, jak se povedl a jak vám chutnal! A neváhejte ho dále sdílet.