Poklad

Měla jsem a mám velikánské štěstí.

Uprosřed vichřice jsem nebyla sama.

Ve chvíli, kdy člověk nevidí na krok, je mu zima a neví v tom zmatku, co udělat dřív,

 a taky si myslí, že ta vichřice snad nemá konce,

zjistí zcela nezpochybnitelně, které že kameny v základech jeho citadely

 jsou ty nosné a nevyvratitelné. 

V tu chvíli se z kamenů nenápadných a jaksi samozřejmých ve své nenadutosti stanou poklady

 té největší hodnoty, které ani zlatem nevyvážíte.

Tím pokladem jsou moje tři dospělé děti.

Honza,

Teri 

a Filip

Nejúžasnější lidi, jaké znám. Vyrostli z nich mí nelepší přátelé, nejvzácnější bytosti.

Moc je miluju a jsem za ně neskonale vděčná.

Děkuju jim za všechno…