V podzimním čase se přímo nabízí nasbírat na procházkách a  na zahradách všechno možné i „nemožné“ a vytvořit si nějakou zajímavou dekoraci nebo věneček… svícen či obdobnou „drobnost“, která je jedinečná hlavně tím, že je vytvořena Vaší fantazií a je jaksi jediná svého druhu na světě! Tato jedinečnost se mi líbí… I když samozřejmě, inspirace je také důležitá!

Pozorný čtenář, a tímto jim vzdávám holt, si jistě všiml, že jsem jako žába, přesněji řečeno rosnička… Prostě, jsem velmi spjatá s počasím, které vlastně neustále, chtě nechtě, komentuji. Aktuální počasí velmi ovlivňuje můj život, náladu, pohyb… V neděli jsem měla v plánu shlédnout výstavu dýní v pražské botanické zahradě v Tróji, ale mžilo, byla zima, tak se dýně odsunuly na neurčito… Později odpoledne přestalo poprchávat, a tak jsme s dcerou vyrazily ven nasbírat šípky.  Psi se radovali, že se konečně pořádně za celý den proběhnou. Chyba lávky, cesta okolo pole byla zanesená nánosem bahna, jak zemědělci prováděli stroji podzimní práce na poli, že jsem se po pár desítkách metrů obrátily domů, a i tak jsme bahno z bot škrábaly další hodinu…Nakonec jsme tedy zůstaly doma na zahradě a každá jsme si dělaly „svůj projekt“.

Použila jsem dva starší košíčky, vázací drátek, lýko, břečťan, traviny, čerstvou levanduli a květy aksamitníků, několik druhů květin a rostlin sušených, obilí, cibuli. Menší čistou zavařovací sklenici jsem obalila lýkem a dovnitř dala čajovou svíčku a tuto na závěr umístila dovnitř košíčku.  Vše je za pomocí vázacího drátku a lýka připevněno ke košíčkům. Postupně bude břečťan a některé květy sesychat a dekorace se bude zajímavě měnit.

Květinové dekorace nabízí tlumené světlo svíčky…meze fantazie se nekladou. Jenom je nutné dbát na bezpečností zásadu, aby se žádný rostlinný stvol nedostal k hořícímu knotu…