V poslední době se snažím vyrážet do okolí našeho bydliště pěšky. Bydlíme tu 14 let a přesto je v blízkosti dost míst, kam jsem zatím nevkročila. Navíc v těchto slunných dnech je to téměř hřích ven nevyjít. Snažím se chodit rychlejším tempem, k běhu jsem se zatím nedostala. Objevuji, kochám se, místy fotím.

V týdnu jsem se vydala ke slepému rameni Jizery. Tedy až do včerejšího dne jsem si to myslela, že jde o slepé rameno, povídala mi o něm známá. Když jsem ale koukla do mapy, zjistila jsem, že jde o tůni. IG svět jsem tedy nechtěně mystifikovala.

Tak či tak, byla to moc příjemná procházka a ta tůně je moc úžasným místem. Byla jsem tam úplně sama. Musím tam vzít i zbytek rodiny.

Dnes tedy pár fotek z procházky po okolí.

I na louce, kterou po cestě musím minout, je místy dost vody.
A tady na jedné straně tůně:
A níže ze strany druhé:
Vracela jsem se lesíkem a přes louku k hlavnímu toku Jizery a pak domů.
To chození je teď navíc bezva terapií. Třeba mi o víkendu vyjde zase další trasa.

Klidný večer.

My se jdeme usadit ke Špuntům, takový páteční rituál. Koukají i děti. K tomu nezdravé mlsání a o pohodu snad bude postaráno.