Terezka si každoročně přeje pod stromeček plyšáka, vymyslí vždycky nějaké konkrétní zvíře. Už se z toho stala skoro tradice. Letos navíc všechny své "vánoční" plyšáky celý Šťědrý den ňuchňala, vyráběla jim přáníčka a slavila s nimi jejich narozeniny.
Letos si přála medvěda.
Klárka má svého oblíbeného tygříčka (a plnou postel jiných plyšáků), nemá ale příliš potřebu jejich řady rozšiřovat.
Sára plyšáky zatím moc neprožívá, jen občas se nechá inspirovat Terezkou. Když jsem ale letos před Vánoci šila šest Mižďuchů na zakázku, moc si přála jednoho si nechat. Chodila je okukovat, když byli vyrovnaní v mé pracovně na gauči a když jsem je zabalila do velké krabice a odeslala, několikrát se zeptala, jestli jí teda opravdu nějakého ušiji.
A tak jsem víceméně zachovala Mižďuší střih, použila šedý úplet a ušila jezevce. Nebo teda paní Jezevcovou. Sára totiž pod stromeček dostala knížku naší oblíbené Marianne Dubuc s názvem Horská cesta, která je právě o paní Jezevcové. Moc mě bavilo vyšívání čumáčku a hlavně líček - konečně jsem se naučila francouzské uzlíky.
Terezčina medvídka jsem s paní Jezevcovou sladila puntíkatým šátkem, aby to holkám spolu ladilo.
Radost byla veliká..
