... klidně bych i uvěřila, že včera bylo třináctého, nebo že by působil ten magický měsíc?... a nebo prostě už BLBNU... což je asi nejpravděpodobnější... a taky začínám přestávat racionálně uvažovat při stresových siuacích, kor když jsou jejich účastníky moje děti...

... jen si to nechte vyprávět a klidně si ťukejte na čelo...

... včera jako každé odpoledne jdu vyzvednout Křemílka ze školky... Ten tentokrát nečekaně místo aby mi skočil kolem krku, mě překvapí rázným rozhodnutím, že chce ve školce zůstat. Takže řev, protesty, slzy a vzpírání... Já zhluboka dýchám a v duchu počítám do deseti, snažím se Křemílka obléct aspoň do mikiny a bot - ale je to jako snažit se obléct svetr dikobrazovi... Terka mezitím brakuje v poličkách plastové kostky, které samozřejmě uklidí maminka... jupíí... odcházíme... řvoucí a protestující Křemílek a protestující Terezka, která chce pokračovat v hrátkách s kostkami... (taková ta klasika... která matka to nezná, že... :))
... Křemuldu v tuto chvíli neuklidním ničím... toho musím prostě nechat, protože jinak bych akorát dráždila hada bosou nohou, u něj prostě platí být v klidu a jeho vztek v tu chvíli neřešit, dokud ho nepřejde... naštěstí Terezka vzala za vděk klíčky od auta - to jediné jsem totiž měla v ruce - tak aspoň jedno dítko je v klidu a nakládáme se do auta... Kurtuji Terezku, beru si od ní klíče, které měním za plyšáka a jak mám ve zvyku hodím si klíče na přední sedadlo. Hotovo, zabouchnu zadní dveře a jdu k těm svým a... ejhle... zamčeno... polívá mě pot... zkouším znovu... tep mi stoupá...
Vůbec jsem si neuvědomila, že Terka jak si hrála s klíčky, tak auto zamkla... a já teď stojím před zamčeným autem, klíče uvnitř, stejně jako kabelka, mobil a hlavně DĚTI!!!! 
... díky pani učitelce, která mi půjčila mobil, volám manželovi, který naštěstí ode mě nepanikaří a racionálně uvažuje a zachraňuje situaci jednoduchou radou... takže jdu zaúkolovat Křemílka důležitým posláním, aby stočil okénko, já ho pak otevřeným oknem odepnula ze sedačky a on ladným skokem přeskočil na přední sedačky a auto odemkl a všechny nás zachránil!.... já pobavila všechny zúčastněné, zestárla snad o celý rok, ale oddechla si a Křemílek? ... ten zapomněl na svoji protestující a protivnou náladu a usmíval se pyšně a spokojeně, že je hrdina záchranář... a mému manželovi se samozřejmě dostalo nespočet superlativ ;)...

... a tak jsme uháněli na návštěvu za babičkou a dědou, užili si spokojené páteční odpoledne, já odpoledne zadělala těsto na slíbené langoše a postavila na plotnu papiňák s vývarem, abych poté, co jsem ho šla večer scedit  a zavařit do něj játrové knedlíčky, zjistila, že jsem do něj sice dala maso a koření, ale na zeleninu jsem tak trochu zapomněla.... ACHJO!!!