Pár husic nilských vyseděl v těchto mrazivých dnech mláďata na rybníce v Majetíně na střední Moravě. Pravděpodobně je zmátlo poměrně teplé počasí v prosinci. Jde o nejčasnější hnízdění tohoto druhu v České republice, sdělil místopředseda Moravského ornitologického spolku Jiří Šafránek.


„Husice nilské pocházejí z Afriky, ale v minulém století se již úspěšně aklimatizovaly v Anglii a v Nizozemí a odtud se nyní šíří i do střední Evropy. Na střední Moravě hnízdí od roku 2013, kdy měly dvě mláďata na Hradeckém rybníku v Tovačově,“ uvedl Šafránek.
V následujícím roce vyvedl tovačovský pár 6 mláďat, ale od roku 2015 se přemístil na štěrkovnu u Krčmaně, kde vyvedl 9 mláďat. V roce 2016 opět zahnízdil asi stejný pár u Krčmaně a měl 9 mláďat. V obci Majetín zahnízdily husice nilské poprvé již v roce 2016 a vyvedly 4 mláďata.


„Jejich letošní hnízdění je zcela výjimečné termínem vylíhnutí mláďat. Poprvé byla pozorována již 30. ledna a bylo jich jedenáct. Nyní jich mají sedm a to asi díky extrémním mrazům a nedostatku přirozené potravy.“
„Husice jsou býložravými vodními ptáky, živí se výhradně vodními rostlinami. Na zimu odlétají na jih Evropy, kde naleznou dostatek vhodné potravy. Jejich zimování u nás není běžné. To že si v zimě pořídily mláďata, by se dalo označit za zcela nezodpovědné“, uvedl Jiří Šafránek.

Jiří Šafránek
Foto a video: Jarmila Kačírková

Husice Nilská

Husice nilská patří mezi největší opeřence svého druhu. Měří 63–73 cm a váží 1.5.až 2,5 kg. Pochází z Afriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu od Egypta po Kapsko, s výjimkou Sahary. Zasahuje také do jihozápadní Asie.
Samec i samice jsou stejně zbarveni. Rozeznat je tak lze zejména po hlase. Samec syčí, samice štěbetá a kejhá.
Peří je převážně světle hnědé, s tmavou skvrnou kolem oka, tmavě hnědou skvrnou na hrudi a velkými bílými a zelenými poli v křídlech. Nohy jsou matně růžovočervené, zobák růžovočervený s tmavým leme. Pohlaví se od sebe neliší velikostí ani zbarvením, ale jen hlasem: samec syčí, samice štěbetá a kejhá.


Mladí ptáci se od dospělých odlišují absencí tmavé skvrny okolo oka i na hrudi a obecně méně výrazným zabarvením.[
Husice nilská je převážně býložravá, pase se (podobně jako husy) na suchozemské i vodní vegetaci; může spásat i osetá pole (kukuřice, ozim). Sbírá také bezobratlé živočichy (zejména červy a korýše.
Může hnízdit v dolíku na zemi, pod vegetací, ale také v opuštěných norách či větších hnízdech jiných ptáků, na stromech i ve stromových dutinách. Snáší 5–12 vajec, na nichž sedí pouze samice 28–30 dnů. O mláďata se pak starají oba rodiče. Během hnízdění je samec silně teritoriální.
Ve starověkém Egyptě byla částečně domestikována a chována jako hlídač, domácí společník, ale také jako posvátný pták zasvěcený bohyni Eset.