V ostravské zoologické je ve výběhu afrických zvířat k vidění mládě vzácné zebry Grévyho. Narodilo 3. července a je to sameček. Samečka porodila zkušená osmiletá samice, která se o svého potomka příkladně stará.

Stádo zeber Grévyho, jejichž chovu se zahrada věnuje už od roku 1973, nyní čítá šest zvířat – jeden chovný samec, čtyři samice a mládě. Zebra s nejjemnějším pruhováním je v přírodě ohrožena hlavně kvůli proměně svého přirozeného prostředí, kdy se půda využívá jako pastvina pro dobytek, který navíc obsazuje také vodní zdroje. „Silná populace je však chována v zoologických zahradách,“ uvedla mluvčí zoo Šárka Nováková. Ostravské zahradě se dosud podařilo odchovat 20 mláďat.

Mluvčí připomněla, že u výběhu afrických zvířat, kde se zebry nacházejí, byl nainstalován model vyhynulé zebry kvagy v životní velikosti. „Původně byla tato zebra, která se zbarvením poněkud lišila od ostatních zeber, považována za samostatný druh, ale genetické výzkumy potvrdily, že se jedná o poddruh zebry stepní. Vyskytovala se v jižní Africe. V přírodě byla naposledy pozorována v roce 1878. Poslední kvaga uhynula 12. srpna 1883 v amsterdamské zoo, aniž si tehdy někdo uvědomil, že je to poslední jedinec svého druhu na světě,“ řekla Nováková.
Model kvagy v Zoo Ostrava by měl být podle mluvčí také jakýmsi varováním, aby lidstvo nedopustilo podobnou situaci u ostatních zeber.

Zebra Grévyho

Zebra Grévyho patří k nejohroženějším druhům velkých afrických savců a v Červeném seznamu IUCN je zařazena jako ohrožený druh. K hlavním hrozbám, kterým zebry čelí, patří úbytek zdrojů vody a vhodných biotopů. V prvním případě je to důsledek odvádění vody z řek pro účely zavlažování, v druhém přeměna přirozené savany v pastviny a s tím související potravní konkurence dobytka. K tomu se přidává přímý lov a nemoci přenosné z domácích zvířat. V současné době žije v Keni a Etiopii populace čítající jen asi 2000 zeber Grévyho.

Zebra Grévyho (Equus grevyi) je největším druhem zebry.
Výška v kohoutku se pohybuje mezi 120 a 150cm, délka těla 120 – 145cm, hmotnost 350 – 450kg. Mají velké hlavy, mohutný krk, vzpřímenou bohatou hřívu a velké zaoblené uši. Celková stavba těla je, podobně jako u oslů, přizpůsobena rychlému pohybu v těžkých podmínkách. Okolí nozder a úst je hnědé, u starších jedinců se v hnědém poli mezi nozdrami objevuje bílé zbarvení – šednou. Hnědé zbarvení je odděleno bíle od zbytku hlavy pokryté klasickými černobílými pruhy. Lem ušních boltců je černý a zadní strana má jeden výrazný a silný černý pruh, jinak je srst bílá. Abdominální partie jsou bílé, zbytek těla má černobílé pruhování, každý jedinec jiného vzoru. Pruhy jsou úzké, po krku a těle svisle orientované, po nohou s vodorovnou orientací sahají až ke kopytům. Pruhy krku přechází i na hřívu, avšak vrchol hřívy je černý. Černá linka se táhne od neurocrania, přes hřívu a hřbet, až po černé ocasní žíně, které jsou až v poslední třetině ocasu. Pruhování mláďat je zrzavě hnědé.
Dožívá se 24 let a její převážnou potravou je tráva. Žije v savanách a řídce zatravněné buši. Stáda tohoto druhu tvoří 4-15 jedinců. Po necelých 400 dnech březosti a rodí pouze jedno mládě, vážící 35-55 kilogramů.

 

Zdroj: ZooOstrava úvodní foto E. Gombala