Nakonec se všichni dočkali, včetně dětí a zvěře. Já jsem se také dočkala, protože ta chvíle, kdy se sklenkou vína usedám k pohádce, venku je tma, ozdobený stromek voní a doma je již relativně pořádek, je přesně ta chvíle, na kterou se těším. Večeře se povedla, salát nezklamal, dokonce i kapří hranolky měly úspěch. Sice jsem marně hledala zvoneček, aby mohl Ježíšek zazvonit, nakonec to zvládl i bez zvonečku. Šikulka. A jak tak odpočívám, v hlavě mi proběhne takový rychlý celoroční film, co se za ten rok stalo či nestalo a já si neúprosně uvědomím, jak ten rok zase rychle utekl…
