Orel korunkatý (Stephanoaetus coronatus) patří mezi velké a mohutné orly. Na délku měří 80 až 99 centimetrů a je tedy pátý nejdelší orel. Samice jsou s váhou 3,2–4,7 kg o 10 až 15 % těžší než samci, kteří váží 2,55–4,12 kg. Je to devátý nejtěžší žijící orel. Rozpětí křídel většinou činí 1,51 až 1,81 m. Jde o poměrně krátké rozpětí křídel k velikosti ptáka – skoro stejné má orel okrový (Aquila rapax) či orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus), což jsou druhy, které váží zhruba dvakrát méně než orel korunkatý. Nicméně křídla tohoto orla jsou dosti široká – širší než například křídla orla skalního, jehož křídla jsou výrazně delší. Ocas orla korunkatého je 31 až 41 centimetrů dlouhý, medián délky ocasu je 31,5 cm u samců a 34,8 cm u samic.
Jeho zbarvení je velmi variabilní, horní část těla je zbarvena odstíny hnědé až černé, břicho a hruď jsou bílošedé s tmavohnědými skvrnami. Na hlavě má typickou chocholku z peří, díky níž získal své jméno.
Tento orel se vyskytuje pouze v Africe. Obývá oblasti subsaharské Afriky, od Senegambie a Guineje na západě po Keňu a Etiopii na východě a na jih po Angolu, severovýchodní Botswanu a východní a jihovýchodní Jižní Afriku. Obývá zejména luhy, ale i jiné lesy. Vyskytuje se v oblastech s nadmořskou výškou 0 až 3000 m n. m. (minimálně, občas obývá i oblasti, které mají vyšší nadmořskou výšku). Orel korunkatý má poměrně krátká křídla a dlouhý ocas. Je proto dobře přizpůsobený k lovu v lesích. Lovící orel prolétá mezi korunami stromů a pokud spatří kořist, vrhne se na ni střemhlavým letem, pak úlovek vynese na silnou větev, kde ji požírá. Potravou tohoto orla jsou převážně savci. Loví často opice (kočkodany, mangabeje, ale i mláďata šimpanzů), damany, veverky, menší druhy šelem a kopytníků (antilopy chocholatky, lesoně, mladé štětkouny). Je schopen odnést kořist až do hmotnosti 10 kg. Výjimečně byly popsány i útoky na děti, orel korunkatý je tak zřejmě jediným recentním dravcem, pro něhož může člověk představovat přirozenou kořist.
Loví za úsvitu nebo pozdě večer. Čeká, nehybně sedí na stromě, a pak prudce zaútočí na vyvoleného savce, který může být až pětkrát těžší než samotný orel. Často loví ve dvojicích. Jeden pták přitahuje pozornost kořisti a druhý tiše a prudce útočí zezadu. Není-li kořist příliš těžká, ptáček s ní vyletí a vynese ji do hnízda nebo vysoko na větev, kde ji sežere celou včetně kostí. Větší kořist trhá na zemi a jednotlivé části postupně odnáší na strom, kde je požírá.
Námluvy začínají samčím pářícím letem. Pokud má samice zájem, vyletí nahoru a přidá se k němu. Samec pak letí směrem k ní a ona k němu natahuje drápy. Chytají se jeden druhého za drápy a za letu provádějí různé akrobacie.
Hnízdo je vyrobeno z větví a klestu. Přinášejí menší klacky v zobáku a větší klacky v drápech. Hotové hnízdo vystýlají měkkými svěžími částmi zelených rostlin. Stavba a dokončení hnízda trvá až 5 měsíců. Každý rok stráví pár tři měsíce opravami a rozšiřováním hnízda, dokud se nezvětší a může být 2 m široké a 3 m vysoké.
Samice v období sucha snáší 2 vejce. Během inkubace, která trvá asi 50 dní, samec přináší potravu samici do hnízda.
Nejčastěji přežije pouze jedno mládě. Samice se o potomky skvěle stará a občas napadne i svého partnera, který přináší potravu. Po 11 týdnech začíná mládě ztrácet bílé chmýří a ve věku 15–16 týdnů získává peří, které mu umožňuje létat. I v tomto věku, kdy dělá své první pokusy létat, stále spoléhá na své rodiče. Ptáci z východní Afriky se osamostatní později než ptáci z jihu, mezi 30 a 50 týdny. Celý chovný cyklus trvá 500 dní, protože rodiče krmí mláďata 9–12 měsíců po vylíhnutí.
Videozáznamy:
Samec přináší potravu pro samici, která inkubuje dvě vajíčka na hnízdě
Samice opouští hnízdo
Samec přináší samičce ptáka
Samička na hnízdě
Zdroj: videozáznamy Edith P
