Blogování je skvělá věc. Jasně, zabere to spoustu času a člověk z toho jakoby nic nemá, ale je to jen relativní. Pro mě je blogování v současné chvíli, kdy jsem doma na rodičovské, vlastně nejintentivnější spojení s okolním světem. Hnací motor pro realizaci mých nápadů, na které mám jinak velmi málo času mnohdy i vůle – nebýt blogu, asi by polovina z nich skončila v šuplíku dokončená jen napůl. Díky blogu jsem taky – i když zatím spíš virtuálně – poznala spoustu zajímavých a inspirativních lidí. No a občas se to virtuálno jako bonus na okamžik zhmotní a vám u dveří zaklepe pošťák s balíčkem, jako teď nedávno. Zúčastnila jsem se totiž výměny, kterou pořádala Marcela z blogu Nordic Passion a Martina z Décor blanc. Princip byl jednoduchý: každému účastníkovi byl vylosován partner do dvojice, pro kterého měl něco vyrobit. Já jsem dostala do dvojice Marcelu z blogu Všednodennosti…, která žije v Irsku a se svým malým čtyřnohým přítelem neustále zvelebuje své bydlení a ve volném čase se věnuje ručním pracem, hlavně krásně plete. Komunikovaly jsme spolu mailem a domluvily jsme se, že mi jako dárek uplete šaty pro Madlenku. To bylo vše, co jsem věděla, takže jsem se těšila na překvapení, jak budou šatky vypadat. Jednalo se sice o vánoční výměnu, ale protože jsme před svátky měly obě blázinec okolo příprav, domluvily jsme se, že si dárky vyměníme později, až budeme mít čas a klid na jejich výrobu. To jsem ještě netušila, že po novém roce mi začne další blázinec, okolnosti mě totiž donutily vrátit se na rodičovské ke své profesi, a tak jsem se po celodenní šichtě s Madlou večer vrhala k rýsování, obě babičky přes půl republiky daleko, takže žádná výhra. A tak se nějak stalo, že jsem Marcele slíbila poslat Madlenčiny míry a než jsem tu neřízenou střelu oměřila, stihla jsem na to zapomenout. Moje hlava v poslední době prostě kapacitně nezvládá! A tak chudák Marcela pletla ‚po slepu‘ a nakonec už jsme spolu stihly doladit jen délku šatů. Ale myslím, že si s tím poradila výborně, výsledek se povedl i tak. Madla je sice hubeňour a šaty jsou jí trošku volnější, ale řekla bych, že se mi to k tomuto stylu vlastně líbí i víc, je to takové hippíkovsky rozevláté. No a naše parádnice si může hrát na princeznu, teď už k tomu ani nebude potřebovat osušku uvázanou kolem pasu ;-). Tímto Marcelku zdravíme do Irska a moc děkujeme za krásný dárek! A co jsem pro ni vytvořila já? Nakonec po chvilce přemýšlení z toho byly dárky dva. Obal na polštář a záložka do knížky. Chcete vědět jaké? Tak příště, jo? 😉
No a tady malá ukázka toho, jak to Madle sluší. Vyfotit ji byl boj, několik dnů vehementně kladla odpor. Jedno slunné odpoledne po spinkání mi ale nakonec v dobré náladě i zapózovala. Trvala ovšem na tom, že to musí být s Růženkou a s čepičkou. Tak tu máte dvě fialové krasavice! :-D…