… ten náš Jirka. Konstituce je sice subtilní, na jeho žebra by se dalo hrát skoro jako na harfu, doma jí jako vrabec, ale sílu a výdrž docela má! 🙂
Letos se nestačíme divit, ať už jde o horské výšlapy, tak cykloturistiku. Co se sám na kole samostatně a naplno rozjel, nešetří se. Šlape do pedálů až do roztrhání těla. Tak, že se i Viki ozývá se svou „únavou“ na kole s přehazovačkou dřív, než on na tom svém malém bez ní .-) Vzdouvající se kopce i nabíhající kilometry zdolává pomalu, o to však vytrvaleji 🙂
Když se dnes na krásné cyklotoulce kolem řeky Ostravice dožadoval prodloužení trasy, pronesl náš tatínek dokonce hypotézu, že by ten náš synek mohl být svou tvrdohlavostí, houževnatostí a vytrvalostí snad i po mamince… :-))) No uvidíme… pro jistotu ale začnu zase více trénovat, aby mi brzy nenatrhl na kole a na horách prdel .-)
Mějte se krásně 🙂
A.
