… Ten dnešní jsem od odpoledne musela bohužel strávit kvůli počínající angíně (asi) v posteli a po jedné tabletě ibuprofenu i u notebooku (zabírá dokonale, když jej člověk neužívá na každou blbost)…
To máte tak, když se se dvěma malými dětmi vypravíte v tom největším vedru k dětské lékařce a vyřizování ve městě a v autě si pro osvěžení zapnete klimatizaci… Tak jsem se osvěžila… A od muže jsem pak dostala další osvěžující poučení o tom, co jsem udělala špatně a jak to musí být příště… 🙂
Všechno špatné je ale pro něco dobré. Dopoledne jsem i s Jiříčkem vynucenými přestávkami (ten zase léčí antibiotiky očka, do kterých dostal zánět…) stačila dokončit jeden pracovní projekt a po polední dřímce pak nastříhala na nový klobouček, vyrobila menší střih na chlapeckou kšiltovku pro vnoučka jedné z vás a hlavně sedla k připraveným zahradním kolážím a doplnila komentáře. A to se taky počítá .-)
Dnes tedy naše kvetoucí zahrada na konci května. Myslím, že i přes škody způsobené letošními pozdními jarními mrazíky a invazí mšic, nedělají naše květy tomuto měsíci ostudu. Zkrátka květen v zahradě jak má být 🙂
Schválně, jestli poznáte, kterou krásku jsem si vyfotila .-)
Začínáme na východní straně naší zahrady. Jsem ráda, že zde postupem času podařilo vytvořit příjemné zákoutí s hezkým průhledem do přední části zahrady. Na velkém obrázku vlevo dole bílé květy hroznovce (Exochorda x macrantha ‚The Bride‘), ačkoliv je to zatím malý keřík, bývá každý rok v tuto dobu obsypán bílými květy.
Za ním pak rostou hortenzie stromečkovité (Hydrangea arborescens ‚Hills of Snow‘). Na rozdíl od známější hortenzie velkolisté (Hydrangea macrophylla) ji lze časně zjara stříhat poměrně hluboce, aniž bychom v daném roce přišli o květy, protože kvete na letorostech.
Žluté květy za ní patří plnokvěté zákule japonské (Kerria japonica ‚Pleniflora‘). Následuje má oblíbená růže svraskalá (Rosa rugosa). Jako dítě jsem ji neměla příliš ráda, protože ji vysazovali v městských sídlištích snad úplně všude. Dnes mám pro ni velké pochopení – oproti jiným růžím získáte s minimem úsilí maximální efekt – velmi často kvete růžovofialovými květy, v tomto místě mám vysazenu bělokvětou, na podzim plodí krásné dužnaté červené šípky, které lze navíc v kuchyni upravovat podobně jako šípky růže šípkové na čaj, marmelády, víno… 🙂
Následuje mohutnější keř zvaný muchovník. Časně zjara nádherně kvete bílými květy, začátkem léta plodí tzv. indiánské borůvky. Vzhledově se borůvkám trochu podobají, chuťově však nikoliv. Někteří potřebují více času, aby jim zachutnaly. Chuť je sladkotrpká (ale ve srovnání s plody aronie je tam té trpkosti podstatně méně .-)).
Ještě jeden statný keř z fotky zmíním – má nádherné sytě růžové květy a jmenuje se hloh obecný (Crataegus laevigata ‚Paul’s Scarlet‘).
Přímo naproti nám roste můj velký oblíbenec – trnovník akát (Robinia pseudoacacia ‚Frisia‘), který kromě pěkného tvaru koruny zaujme i tvarem a barvou listů zdobících zahradu po celou sezónu. Počítat u něj musíme s pozdější dobou rašení.
Na pravé straně ještě vykukuje mladý jeřáb obecný (Sorbus aucuparia var. ‚Edulis‘), který jsem podsadila kalinou vrásčitolistou. Letos dostala od mšic mimořádně zabrat. Zanedbala jsem včasnou prevenci a keř si tak hodně vytrpěl. Dva zásahy postřikem doma vyrobeným postřikem z výluhu kopřiv, který jsem aplikovala s odstupem 2 -3 týdnů už ale přináší zlepšení.
Na malém obrázku vlevo nahoře roste do krásy strom, který jsme si kvůli svého příjmení nemohli odpustit 🙂 Javor mléč (Acer platanoides ‚Drumondii‘) typický krásným žlutě panašovaným listem. Ostré sluníčko může listy snadno popálit, pokud vás tedy zaujal, doporučuji jeho umístění spíše do polostínu.
Na dvou menších obrázcích dole je zachycen výhled směrem k dalšímu našemu akátu (Robinia pseudoacacia ‚Umbraculifera‘), které má bez střihu přirozeně kulovitý tvar koruny. Stejně jako další akáty přibývá velmi rychle.
Pohled do stejného místa z opačné strany. Úplně vpravo dole torzo dříve krásného keře s vínově červenými listy a květy připomínající chomáče vaty zvaného ruj vlasatá (Cotinus coggygria ‚Royal Purple‘). Letošní zimu nezvládl a mé poslední naděje na jeho znovuoživení umírají 🙁 Za ním zmiňovaný hloh obecný (Crataegus laevigata ‚Paul’s Scarlet‘).
A hloh ještě jednou 🙂
Na předchozí koláži jste možná zahlédli smetanově bílé květy tohoto krásného keře. Je to další z rodiny mých oblíbených kalin – tato dostala jméno řasnatá či také někdy japonská (Viburnum plicatum ‚Mariesii‘). Ostré slunce jí moc nesvědčí, může ji spálit listy, raději má toulavý stín.
Typické jsou pro ni vodorovně rostoucí větve, jakoby v patrech, což je pěkně vidět na malém obrázku vlevo dole. Roste tak docela pomalu a více do šířky než do výšky.
A zde ještě jeden pohled na kalinu. Nad ní roste u plotu jeden z mých plaménků (Clematis ‚Warszawska Nike‘). Má nádherné velké květy zvláštní vínovofialové barvy. Vlevo i vpravo od kaliny kvetouokrasné česneky, vlevo od akátu také kuklík šarlatový (Geum coccineum).
Když uhneme pohledem kousek doprava, uvidíme také nakvétající zakrslý šeřík Meyerův (Syringa meyeri ‚Palibin‘). Roste hustě a kompaktně, místo tak pro něj najdete i v malé zahrádce.
Pohled z jiné strany odhaluje za šeříkem žlutozeleně zbarvený dřišťál Thunbergův ‚Maria‘ (Berberis Thunbergii ‚Maria‘), bílé květy patří tavolníku van Houtteovu (Spiraea vanhouttei) a štíhlý strom téměř u plotu je sloupovitě rostoucí jeřáb obecný (Sorbus aucuparia ‚Autumn Spire‘), který oko potěší hned několikrát. Na jaře bílými květy a na podzim pak oranžově zbarvenými plody a pěknými vínově zbarvenými listy.
Když poodstoupíme dozadu, odhalí se nám další jeřáb, který v zahradě pěstuji. Nazývá se jeřáb tečkovaný (Crataegus punctata ‚Aurea‘) – na jaře kvetoucí bílé květy sledujte raději z povzdálí, zapáchají. O to voňavější jsou pak žluté drobné plody podobné jablíčkům, kterými je strom na podzim doslova obsypán. Směle tak může konkurovat populárnějším okrasným jabloním.
Na velkém obrázku akát (Robinia pseudoacacia ‚Umbraculifera‘ v doprovodu keřů, které jsem již představila – žlutozeleně zbarveného dřišťálu Thunbergova ‚Maria‘ a bělokvětého tavolníku van Houtteova. Na malých obrázcích dole a vlevo nahoře je mj. vidět další naši kalinu – kalina obecná ‚Roseum‘ (Viburnum opulus ‚Roseum‘) se svými typickými bílými „sněhovými koulemi“. Stejně jako další kaliny, které v zahradě máme (s výjimkou kaliny řasnaté), dostala letos od mšic pořádně na frak, což se bohužel projevilo i na množství a velikosti květů.
Ještě jeden pohled zblízka 🙂
Teď už jsme u jednoho ze zahradních oblouků. Pod ním koncem května nakvétá tato krásná cibulovina – smělek chocholičnatý (Ornithogalum umbellatum). U nás se vyskytuje spíše v teplejších oblastech a je ve volné přírodě chráněný. Pokud se mu u vás bude líbit, za čas vytvoří krásné bílé koberce květů.
Přes příjezdovou cestu jsme se dostali k našemu vřesovišti. Rododendrony letos zima trochu potrápila a nekvetou tolik jako loni, přestože měly na květy hodně nasazeno, ale i přesto květy potěší. Kromě nich momentálně kvete i japonská azalka. Od vřesoviště vidíme dobře i na moruši s převislou korunou (Morus alba ‚Pendula‘). Raší poměrně pozdě. Moruše jsou statné stromy, tento si však můžete díky „úsporné“ velikosti dovolit i v menší zahradě. A o sladké plody podobné ostružinám ani tak nepřijdete .-)
Zobání v zahradě máme vůbec moc rádi. V rodinných zahradách tak ráda vidím, když se spojí krása s užitkem a jednotlivé funkce se prolínají. Vždyť mnohé užitkové dřeviny si svou krásou nezadají ani s těmi „čistokrevně“ okrasnými! 🙂
Příkladem spojení krásy a užitku může být i popínavá dřevina, která obepíná dřevěnou konstrukci u terasy. Miluje sluníčko, potřebuje dostatek vláhy a každoročně řez a jinak je naprosto nenáročná. Aktinidie význačná (Actinidia arguta) vytvoří velmi rychle výborné optické odclonění a začátkem podzimu navíc poskytne lahodné a velmi zdravé plody – „minikiwi“. Na rozdíl od známějších chlupatých příbuzných rostoucích na aktinidii čínské, která však u nás přezimuje obtížně, jsou plody menší a hladké, konzumují se tak i se slupkou.
Ve vřesovišti celkem úspěšně rostou vedle typických vřesovištních rostlin i orlíčky (Aquilegia).
A tady znovu i rostlinka z úvodní hádanky – orlíček pěkně zblízka 🙂
Stále stojíme u vřesoviště – na velkém obrázku v levém rohu borůvka chocholičnatá (na fotce vlevo nahoře detail jejího květu), podrost tvoří kromě vřesů a vřesovců také kručinka lydijská (Genista lydia), která začíná pomalu žlutě nakvétat, letos později než v předchozích letech. Miluje sluníčko a v našem vřesovišti se jí líbí moc – vytvořila obrovský polštář, který předčil i ta nejoptimističtější očekávání 🙂 Přes vřesoviště i pohled směrem k našemu novému hmyzímu „hotelu“. Za zmínku stojí i další kručinka, která zde také bydlí. Kvete rovněž žlutě a tvoří vyšší keřík než její dříve zmiňovaná příbuzná. Červenolistý strom na obrázku vpravo dole je můj velký oblíbenec – myrobalán třešňový ‚Nigra‘.
Jeden z našich zahradních oblouků je letos poněkud odlehčen. Odolná a silná Kordesova růže ‚Westerland‘ letos v zimě umrzla téměř až k zemi. Na záplavů oranžových květů si tak budu muset nějakou chvíli počkat. O to větší radost mi dělá druhá strana oblouku, kde začal nádherně kvést plamének 🙂 Javor dlanitolistý (Acer palmatum ‚Dissectum Garnet‘) na okraji vřesoviště asi netřeba příliš představovat. Sluší mu to 🙂
Na velkém obrázku pohled od oblouku směrem k podsadbě myrobalánu. Plaménka šídlovitá (phlox subulata) pomalu odkvétá, kousek od ní naopak rozkvétají dlužichy krvavé. Za nimi „sloní uši“ bergénie srdčité. Detail na malém obrázku vlevo nahoře patří květu tavoly kalinolisté ‚Luteus‘ s pěknými žlutozelenými listy, která roste v blízkosti dříve zmiňovaného myrobalánu (rovněž obrázek vpravo dole).
Pohled od myrobalánu směrem k vřesovišti. Okraje vřesoviště vyplňuje třezalka kalíškatá. Tato žlutokvětá rostlinka vytváří skvělý půdní pokryv, ale musí se hlídat, aby se nerozrostla více, než je zdrávo.
Pozornost teď přitahuje i japonská vrbička – vrba prostřední (Salix integra ‚Hakuro Nishiki‘). Aby měla takto krásnou hustou korunu, je třeba již od začátku vrbu důsledně i několikrát za sezónu zkracovat. Časně zjara se stříhá tzv. „na babku“ (což ostatně můžete udělat i u jiných pěstovaných vrb, častým příkladem může být třeba vrba Matsudova či vrba červenokřivolaká, které tímto řezem udržíte v menší a kompaktnější podobě). Vrbu ostříháte pár centimetrů nad roubem (máte-li ji jako keř, tak až téměř k zemi). Bohatě se pak rozvětví a vytvoří tolik žádané světlé konce.
Pohled směrem k západní hranici pozemku přerušuje natažená síť. Pro rodinu s dětmi je dostatečně veliká travnatá plocha (u nás si rádi občas zahrajeme fotbálek) a zpestření v podobě různých sportovních atrakcí zpříjemňuje pobyt na zahradě 🙂
A ještě jednou vřesoviště a v levém rohu i poodhalená „La Tour Eiffel“, kterou jsme si letos vyrobili jako oporu na popínavky .-)
Některé výhledy jsou k nezaplacení 🙂
Posunuli jsme se kousek dál. Na velkém obrázku katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides ‚Nana‘) s kulovitou až ploše kulovitou korunou. Raší jako jedna z posledních, ale díky maxi velkým listům dá o sobě vědět velmi rychle a ostatní dřeviny brzy dožene .-) Vedle ní roste další tavola kalinolistá (Physocarpus opulifolius ‚Diabolo‘), bujný podrost tvoří oblíbený kontryhel měkký (Alchemilla mollis ‚Thriller‘). Téměř přerostl i keřík japonské vrbičky, o níž tu již byla dříve řeč 🙂 Na obrázku vlevo dole roste do krásy od malého prcka krásný jehličnan – smrk východní (Picea orientalis ‚Aureospicata‘. Jednou z něj vyroste velmi statný strom. Na obrázku vpravo dole pak bříza s převislou korunou (Betula pendula ‚Youngii‘).
A jsme zase o kousek dál. Došli jsme k „lesnímu koutku“. Kromě několika jehličnanů zde roste třetí z našich akátů (Robinia pseudoacacia ‚Twisty Baby‘) se zajímavě pokroucenými větvičkami i listy. Jako velmi pěkná interiérová dekorace vypadají i holé větve naaranžované do vázy.
Před ním světle růžově kvete tamaryšek malokvětý (Tamarix parviflora). Keř roste trochu neuspořádaně a přiznám se, že s ním od loňského jara trochu experimentuji. Pro hustější habitus je vhodné jej po odkvětu na jaře řezat, aby se zahustil, jen by se nemělo řezat příliš do starého dřeva. Dřív jsem měla docela strach, ale loni jsem ho šmikla opravdu hodně (povzbuzena stejnými zákroky, které opakovaně s úspěchem realizovala má maminka u svého kousku na zahradě .-)). Čekala jsem, že to vzdá a já se s tím „košťátkem“ už nebudu muset dlouho zabývat, ale pustil mnoho nových výhonků. Letos tak zkusím jít ještě o kousek níž .-)
Červené listy na velkém obrázku patří vrbině (Lysimachia ciliata ‚Firecracker‘). Občas vykoukne i nějaký ten okrasný česnek.
A v lesním koutku ještě chvíli zůstaneme. Zde podrost pod akátem – hosty a modrofialově kvetoucí kakost luční (Geranium pratense).
Zdravý, dobrý, ale také velmi pěkný je česnek medvědí (Allium ursinum) na velkém a malém obrázku vlevo nahoře. Další obrázky pak okupují milované hosty. Chvíli trvalo, než jsem jim na naší mladé zahradě mohla vytvořit podmínky, které jim vyhovují – kromě vlhka i polostín až stín.
Pohled do stejných míst, ale od mé malé „prérie“. Na velkém obrázku zaujme další japonský javor (Acer palmatum ‚Atropurpureum‘. Na menších obrázcích pak oranžovočervené květy kuklíku šarlatového, o němž tu již byla řeč, fialové hlavy okrasných česneků a poslední tulipány.
Okrasné česneky u červeného plůtku. A pak že fialová s červenou nejdou k sobě 🙂
Letos vybudované vyvýšené zeleninové záhony mi dělají obrovskou radost. Protislimáková mechanická zábrana z hliníkového profilu funguje a zeleninka ve vyhřátých záhonech pěkně roste. Vykoukly už i fazole, které se budou pnout síti, kterou jsme vyrobili z provázku na dřevěném rámu. Poblíž záhonů jsou vysazeny i sloupovité jabloně (obrázek vlevo dole), které kromě plodů a jarního kvetení přináší i nenásilnou clonu mezi zeleninovým koutkem a zbývající částí zahrady. Poblíž mám založeno i malé bylinkoviště.
Jsme kousek od zeleninových vyvýšených záhonů – severní hranici pozemku jsme osadili smrky, ze kterých chceme vybudovat živý plot, který částečně poslouží i jako větrolam. Radost mám z nové minilavičky pod jabloní. Slouží jako opora pro osázené keramické květináče a za čas i jedné keramické culíkaté slečny, kterou pro mě vyrábí moc šikovná Renátka Prchalová… no ony budou vlastně dvě, protože lavičky jsou taky dvě 🙂
A od minilavičky pod jabloní zase kousek dál. Tohle místo za domem na severní straně pozemku s domovní čističkou odpadních vod mě nikdy moc nebralo. Ale když už máte hotovo jinde, začnou vás svědit prsty a přemýšlíte i nad místy, které jste dříve odepsali… Myslím, že jsem k němu byla nespravedlivá, přes tu ČOVku umí být i krásné 🙂
Trochu experimentuji a k patě jabloně jsem vysadila předloni na podzim plamének.Už pochopil, že po něm chci, aby rostl směrem vzhůru a začal se hezky zahušťovat. Brzy pokvete .-)
A pod mirabelkou ještě jedna lavička. Keramický košík pro mne spolu s dalšími keramickými květináči v naší zahradě vyrobila Pavla. Na malém obrázku vlevo nahoře výhled ke vstupu domu s dřevěnými celoročními květináči. Keramickou andělku mám od Renči Prchalové, keramické ptakoše v dřevěných květináčích pak od Zuzky.
Jsme téměř u domu – koláž nabízí výhledy směrem k lesnímu koutku.
Poblíž terasy máme vybudovánu jímku na dešťovou vodu, na poklop jsem k velké nevůli svého muže naaranžovala keramiku – velký květináč s kytičkami pro mne vyrobila Pavla.
A ještě jednou s větším odstupem .-)
A poslední výhled směrem k lesnímu koutku – v popředí dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides) spolu s kolkvícií nádhernou (Kolkwitzia amabilis).
Pokud jste vydrželi až do konce, máte u mě jednu pomyslnou medaili za výkon hodný maratonce 🙂
Krásné sny (my se zítra vracíme v čase, v celé obci vypnou na celý den elektrický proud) 🙂
A.
