… protože v naší rodinné obrazárně nad schodištěm už je plno (leda, že bych si přistavila žebřík nebo začala od stropu slaňovat…) 🙂
Od poslední akce uplynula už poměrně dlouhá doba. Dlouho trvalo, než jsme pořídili další rámečky a pak ještě déle, než jsem se odhodlala rámečky vyplnit nastřádanými obrázky od dětí a zavěsit je.
Věšení obrázků je u nás velký adrenalin – do klasických tenkovrstvých omítek klasický hřebík nejde zatlouct. Takže jsme odkázáni na to buď všechno vrtat nebo věšet na speciální hřebíčky nebo „věšáčky“ pro takové případy.
Jsem ráda, že jsem se rozhodla pro změnu barvy výmalby. Šedá je elegantní a tvoří obrázkům krásný neutrální podklad. Navíc hezky umocňuje krásu dřevěného schodiště a zábradlí.
Mám z tohohle prostoru velkou radost. Miluju dětské kresbičky, které jsou krásné právě ve své „nedokonalosti“. Kreslené bez zábran a (zatím) omezení tím, co by se mělo a nemělo. Líbí se mi, jak si děti postupně budují svůj vlastní výtvarný styl.
V souvislosti s tím mě tak zaujala „kauza“ spojená s obrázkem nakresleného hada, za kterého dostala devítiletá slečna od paní učitelky ve výtvarné výchově čtyřku. Ať už je naše vnímání estetiky jakékoliv, čtyřka za práci z výtvarné výchovy mi přijde u dítěte, které se zapojuje a snaží, trochu přes čáru… Rozhovor s otcem dívky najdete tady.
Viktorčiny obrázky jsou plné barev, výrazné, veselé, se spoustou lidí, zvířat a hlavně koníků. Jiříčkovy obrázky jsou velmi jemné, prostorově úsporné a hodně technické (většinou bagry, auta, technické prostředky… a lidi, co vypadají jako roboti :-))
Máte doma taky svůj „kousek obrazárny“?
Krásný den
A.
