Brno… tak co o něm napsat v několika větách… Historické až běda, z 50 procent zanedbané, oprýskané, rozkopané, ověnčené všude přítomným elektrickým vedením napájejícím troleje trolejbusů, s nedostižnými chodníčky vedoucími ku hradu Špilberk, ověnčenými právě kvetoucími šeříky, jejichž pronikavá vůně doline až na nejzaplivanější nádraží střední Evropy, kterému zde krásně říkají HLAVNÍ, s udržovanými parky, ve kterých opět, jak jinak než nedostižně, kvetou jírovce, s několika významnými divadelními scénami postavených pouze pár desítek metrů od sebe, s Cejlem, kde se i ve dne musíte vyhnout obrovskému potkanovi, protože ON je tu doma, a vy jste jenom host…, s Masarykovou čtvrtí, kde tajíte dech a s úžasem hledíte na Domy v kopcích, nad ozdobným tepáním vrat, nad originalitou každé vily, koncepce, zahrady, květu a keře… a to není zdaleka všechno… Výstaviště… Přehrada, Zoologická zahrada, kostely, sochy umělců, sochy pracujících… nové vodní prvky, kavárny, bary, restaurace, lešení, dlažební kostky v dlažbě pěkně seřazené, kočičí hlavy, výmoly, dlažební kostky válící se na hromadách všude kolem. Projdete místem, kde opravdu nic není a po chvíli se stejnou cestou vracíte zpět a překvapí vás dav lidí, kteří nadšeně tleskají a „trsají“ s pouličními jazzovými umělci…
Proč mne Brno vždycky zcela uchvátí? Sama nevím…genius loci…vzpomínky…kus života…
Staré Brno, Chrám Nanebevzetí Panny Marie spjatý s Eliškou Rejčkou… nádherné místo, opatství, klášter, chrám je vklíněn do další zástavby, opodál stojí pivnice pivovaru Starobrno a sám pivovar…v noci to zde žije, městem se linou vůně grilovaných klobás a čerstvého piva…
Cestou na Špilberk…
Cesta dolů ze Špilberku na Staré Brno
Výstaviště
Opět Chrám Minor…
Když je v Brně vedro, jdou se psi jen tak smočit…
Brněnský drak nemůže chybět…přece…
Jedinečný model v černém tričku… tak tuto spontánnost miluju! Prostě, ten člověk to tak cítil… postavil se do záběru, ruku ležérně opřel o bok a bylo TO!
A u kapucínů se taky všude opravuje…tak se těším za rok, jak se vše opraví a napraví…
