Když jsme kupovali náš dům, byl i s obsahem. Původní majitelé tady nechali spoustu nábytku, zahradní houpačku, sekačku, ale i zrcadla, obrazy a jiné dekorační předměty. Některé věci mým kritickým okem neprošly, jiné se ovšem ukázaly jako hotové poklady. Jedním z nich je tento obraz.

obraz v původním rámu…


Není veliký. Vlastně jen o kousek větší než A3. Je to originál, signovaný, netuším od koho, ale vlastně je mi to docela jedno. Když dílo zaujme, autor není tím nejpodstatnějším ukazatelem. Je to jen pár čar a stínů, ale jde o dokonale vystižený akt. Obraz byl mezi dvěma skly v rámečku, který působil dojmem sedmdesátých let. Byl už notně zaprášen. Dala jsem si s ním tu práci, opatrně ho vyjmula a vložila do modernějšího uzounkého kovového rámu. A máme tady umění zcela současné. Já mám prostě tak ráda jednoduchost! Dílko nyní drží čestnou stráž na čelní stěně našeho obýváku. Zatím je mu tam docela smutno, ale do budoucna plánuji tuto stěnu proměnit v galerii. Zabere to čas. Přece jen s obrazy se to nemá tak jednoduše, na ty si musí člověk počkat, musí na ně narazit. Musí ho oslovit. A taky na ně musí mít něco našetřeno. Zas na druhou stranu – takhle mám aspoň na dlouhá léta čím si dělat radost, že jo!


… a tady po úpravě 🙂

Takto to vypadá na stěně. Položila jsem základ naší budoucí obrazové galerii.

Akt ve společnosti ptáčků od Myyny. Ještě si k nim tajně myslím na grafiku krajiny
od Margo Hupert, ke které mě na svém blogu přivedla Veronika. Tak možná si
o ni napíšu Ježíškovi… a nebo na narozeniny 😉