…nebo bych to měla spíš nazvat „Před cestovní stres“? No ať je to jakkoliv, moc se mi to nelíbí :/
Do našeho odletu z Nového Zélandu napříč novým dobrodružstvím po Jihovýchodní Asii zbývá přesně 7 týdnů…. „blllllle“… promiňte… to se mi jen opět něžně navalilo…
Co se to se mnou děje? Asi stááááárnu :-D…. jooo jooo, holka, jen si připomínej, že Ti za týden bude třicet 😀 … no ty vago… já si musím dolejt to víno a začít to brát pozitivně a s humrem… ehm humorem, jsem chtěla napsat (na humra nejsou prachy) 😀
Jsem v období, kdy se cítím silná a odolná… Krásná a okouzlující… (hahahaha) jen to okolí mě začíná něžně deptat 😀 Lidé, kteří jsou líní být Vašimi přáteli, jenom proto, že jsou líní… (Haha NEberte si to osobně, ani jedna ze zmiňovaných osob v této kategorii nemluví Česky :-D), lidé, kteří závidí a škodí, hážou klacky pod nohy a snaží se mi vnutit pocit viny, snaží se mě shodit na kolena a bradou rejt v blátě…. Nene!!! Já se nedám vy …. vy….. vy….. TRUBCI!!!! Kdybyste se místo toho času, kdy mě shazujete a nimráte se v mém životě, raději starali o ten svůj smutnej ušmudlanej život!!! No a o mých dlouhodobých „bývalých kamarádech“ (bych nikdy nevěřila, že toto slovní spojení použiju 🙁 ), kteří mě odhlásí z přátel jen proto, že jejich současná přítelkyně či žena nesnese mou přítomnost v přátelích… no to je tak nějak vrchol všeho… Po pravdě, mě to děsně štve a rozesmuňuje!!! Copak já (holka z druhýho konce světa) budu přebírat šťastně zamilovanýho chlapa a nebo co? … no dost s tou sebelítostí, Šedivá!!!! Tohle stačí!!!
Vánoce tady u protinožců vlastně nejsou ani Vánoce… jen taková krásná letní dovolená… Jen díky tomu, že to jsou Vánoce a letní dovolená v jednom, tak ten návrat do reality a do práce je teda dvojnásobně těžkej 😀 😀 😀 No tfuj… jsem se totiž právě vrátila z prvního dne v práci… Ale musím si říkat, už jen 6 týdnů a pak budu mít 9 měsíců volno. No a očekávám, že na mě někdo v ČR čeká s otevřenou náručí a dostanu nějakej supr post s dobrým platem hned od ledna 2018 😀 😀 😀 Kdo mě bere? 😀 (Jsem si teď uvědomila, že jsem v jednom odstavci použila spojení „9 měsíců + očekávám“ – nebojte se, není v tom žádné znamení, jen vtipná náhoda :-D.
Tak jsem se Vám procházela po mé oblíbené pláži na Rabbit Islandu v Richmondu. Ty výhledy tam mi vždycky berou dech. Nacpu si hudbu do uší, ale jen tak nahlas, abych slyšela i šum vln. Nikdy na téhle pláži neležím, ale procházím se… čistím hlavu, šplouchám si kotníky ve vlažné vodě (alespoň tady je ten oceán alespoň trošku přívětivej)… jsem se na NZ po pravdě v oceánu koupala všehovšudy 4krát a z toho jednou v neoprénu 😀 joooo jooo jsem tu přes dva roky 😀 Haha no tak jestli se Vám to nelíbí, tak si to pojďte zkusit to té ledové vody, vy chytráci 😀
No tak zpět k procházce po pohádkové pláži…. Teplota vody objasňuje, proč pláže na NZ nejsou zase tak narvané… Miluju tu izolaci… Pár kluků tu chytá ryby, několik otužilých dětí skáče ve vlnách, hrstka kajaků a nebo „pádlovačů“ (haha kdo ví jak se těm lidem řekne česky 😀 ) klouže po vlnách. Potkám nějaké páry jen tak se procházející v protisměru (miluju ty důchodce, kteří si tu ruku v ruce zanechávají stopy v mokrém písku…. <3 ) - no a to je tak asi všechno... pak už jsem to jen já, racci, moje oči se utápějí v mracích, které kreslí neuvěřitelné scenérie na zdejších kopcích na obzoru... netušila jsem, kolik odstínů šedé může přiroda vyčarovat. No a pak jsou tady taky moje myšlenky, které se tu snažím roztřídit do složek (někdy jsem tak trošku bordelář :-D )
A na to, že jsem si říkala, že žádný předsevzetí letos nebudou… (přece nejsem trapka) – tak jsem se nakonec nějako chytla při tom, že můj mozek mi je vygeneroval, aniž bych po tom nějako prahla…
To že budu cvičit a nebudu žrá…. jíst 😀 to je snad můj celoživotní boj a tím se tady 3tího ledna fakt zabejvat nebudu 😀 Spíš jsem si tak v hlavě projížděla, co mě tento rok čeká a nemine. A po pravdě to mám tak nějak nalajnovaný, těžko sjet z cesty – i když cesty života jsou nevyzpytatelný a vše se může změnit mrknutím oka.
Nu že, tyto 2 měsíce budu tvrdě makat, dřít kůži – aby byly krásný voňavý provize – aby bylo za co tento rok utrácet. (O tom, že je moje drahá polovička od Nového Roku nezaměstnaná tady raději ani probírat nebudu… bych vylítla z kůže!!! :-O ) Všechno zvládnu – jak balení, tak prodávání nábytku, všechno bude OK – a já se NEBUDU nervovat!!! No a pak budu užívat naplno cestovatelská dobrodružství!!! Budu žít každou sekundou, budu fotit, nebudu brát NE jako překážku. „Nechceš se mnou jít na východ slunce? Nechceš vyšplhat na tu obrovskou horu? – Tvůj boj, já jdu!!!!“ – Nesmíš se nechat zviklat!!! Musím si stát za svým. Protože, když mi někdo položí otázku, čeho lituju… vždycky je to, že jsem se někam nevyškrábala, nebo něco nevyfotila!!! A vždycky v tom byl někdo, kdo mě z toho shodil! Tentokráte křičím do světa OBROVSKÝ NE!!! Já prostě chci!!!!
No a největší předsevzetí tohoto roku je, se z toho v prosinci ne….. já se strašně omlouvám, ale já to musím napsat… NEPOSRAT!!!! Už to vidím… Rok léta v kuse, paráda, bájo… volnost, dovolená… a najednou plesk… Tady jedna facka tady druhá a tady padesátá… Z léta do zimy, z Nového Zélandu do Čech, Nový začátek, Hledání nové práce, Nedostatek světla… Já Vás snažně prosím, buďte při mně!!! Milujte mě i s pocestovatelskou depresí!!! Objímejte mě!!! Odpusťe mi!!! Já se budu snažit být silná!!!
Kráčím si po té pláži, slzy se derou do očí, ale nedávám jim šanci… co tady blbnu – na nervy mám ještě několik měsíců čas!!!! Teď si musím užívat co mám!!! Čeká mě zase jedno úžasný období… Tentokráte plné dobrého jídla (ne jako v Jižní Americe, kde to nejlevnější jídlo byla suchá rejže, fazole a osmaženej banán :-D) – v Asii mi ty nudle a curry poleze ušima a já se Vám na to tak těším!!!
No tak to by bylo… Takže… přijímám pracovní nabídky v Praze a láskypná obejmutí!!!! <3
