Zamilovala jsem se do barevně čalouněných kousků nábytku. Muž rád recykluje všemožná prkna, fošny a trámy, kterých na zahradě pořád máme dostatek, já zase látky, jejichž odstřižků mám plnou krabici. A tak vznikla nová lavice ze starého dřeva s podsedákem z barevných látek, takové naše společné dílo..
Muž si vyhrál s rybinovými  spoji, já několik dnů skládala k sobě čtverečky látek o straně 7 centimetrů. On hemzá na své truhlářské nepřesnosti, já (opět) neprošla zkouškou prošívání topu na vatelín. Můj obdiv mají všichni, jimž se látka nevlní a neposunuje. Mám kráčející patku a měla jsem fest našpendleno. A stejně nic..
Objevila jsem ale jedno z dalších kouzel patchworku: ke každému použitému kousku látky mám v hlavě vzpomínku. Použila jsem látku s drobnými tyrkysovými kytičkami, kterou mi kdysi přivezla švagrová (tušímže odněkud ze Skandinávie), látku s tyrkysovými kapkami/lístky, ze které jsem šila peněženku, která to dotáhla až do Top výběru na Fleru, nebo biobavlněnou látku Ipanema, za jejíž fat quarter sadu jsem v brněnském Šití nití utratila své první šitím vydělané peníze. Pak taky látku s mráčky, ze které mám svou současnou peněženku. Což možná nebyl až tak dobrý tah, neboť si několikrát denně myslím, že jsem peněženku nechala na lavici ležet. Jsou tam i látky mé oblíbené Šárky Wilburriny, Lotty Jansdotter, nebo vzorky látek, které mi dárkem poslali z Peonygarden a EllbyEll.
 
Je tam všechno a já mám děsnou radost, že naše domácí "kutilství" na každého dýchne hned při vstupu do domu...